Takhle to vidím

A k tady je ta delší dobu slibovaná historie Jimova psaní a kreslení. Myslím, že nejlépe ji vystihne Jimův dopis Hafranovi, jedné z hlavních postav této již 44 let trvající trampské soutěže: Ahoj, kamaráde Hafrane, dík za pěknou zásilku, moc děkuji a mám z toho Tvého balíčku a ocenění poroty velkou radost, samozřejmě. Víš, tu mou poezii nikdo vlastně nikdy nespatřil - neviděl a ani nečetl, jo, pár mých prvotin kamarádi vydali samizdatem okolo roku 1974 - to byl almanach Cestou z vandru, mohlo to být tak cca 100 kusů - tedy výtisků - verše a obrázky zde měli také Sonny a nejvíce práce vedle Sonnyho odvedl asi náš šerif Pet. Kamarád Sonny ze Šenova u Havířova, který i to nečitelné dovede zpracovat, tím, že se rozhodl k přepisování rukopisů, škrabopisů, je takto jaksi i se mnou prvním čtenářem,  jeho zásluhou něco z toho vychází na světlo až nyní - tedy od přelomu roku 2017 - 2018. Zprvu jsem do tohoto podniku nechtěl vůbec jít, v první moment Sonnyh...

Stalo se, co jsme nečekali a přesto jsme v duchu doufali, že by se to mohlo stát. A že by bylo krásné, kdyby se to stalo. A nastojte: Jim získal 3.místo v TRAPSAVCI 2018 za poesii a 2. místo v TRASE 2018 za grafiku. Fotografie autora, hrdě pózujícího se sborníkem vítězných prací a cenami při takovéto  příležitosti snad ani nemůže nevzniknout Za tímto konstatováním stojí hodně radosti, kterou to způsobilo, kus práce při přípravě  a nová chuť do další činnosti. Trapsavec je prestižní literární celorepubliková soutěž, probíhající již 44 let. Zařadit se mezi autory zvučných jmen, kteří v ní zabodovali, je  podle mého skrovného mínění snem snad každého trampského psavce. A že Jim uspěl i v Trase  (mladší sestra Trapsavce, zaměřená na výtvarně postižené trempíře) , mi ukazuje, že ilustrovat jeho básně jeho kresbami  nebyl špatný nápad. typické Jimovy krajinky - perokresby, nebo jak on říká průpiskokresby Dalším a naprosto nečekaným překvapením...

Manželka to má teď při tom letním počasí při příchodu z práce zařízeno takto: projde brankou, nazobe se jahod z truhlíků na nízkém plotku a sedne do křesla na zahradě.  Dnes dle svého zvyku zasedla a poreferovala jak bylo v práci, ovšem jen zpola. Najednou se zarazila, koukla skrze plot a povídá: "Kotě! Ty mi ani neřekneš, že tu sedí ko... to je srnče - ."  Fakt, na dosah ruky, kdyby šlo ruku prostrčit klasickým rámkovaným pletivem, leželo srnče. Ani nedutalo. Ani nepíplo. Jen občas se celkem spokojeně rozhlídlo kolem, zahýbalo ušima a nadále dělalo, že tam není. Jen ta očička se mu uculovala.  Dobře jsem se oženil. Velice opatrně vytahuje manželka mobil a tady to je: NESAHAT. Samozřejmě nesahat, ale co dál? Vždyť to boží stvoření si ustlalo ani ne dvacet metrů od hlavní silnice. Auta jezdí z práce, cyklisti na přehradu, pěšáci se táhnou do hospody, u novostavby naproti hrabe bagr a je jen otázkou času, kdy se objeví pejskaři. Vycházím p...

Mikoláš Aleš a jeho tři kamarádi vytvořili  v době národního obrození jeden z největších obrazů světa. Nazvali jej Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou a na mne dílo vždy působilo jako bitva převeliká, v níž šlo o vše. A jak už to bývá, jednou z příčin byla žena. Tak to totiž říká historie, i když dotyčná žena za to většinou ani moc nemůže. Prožil jsem před lety něco podobného v malém. Já proti hejnu nájezdníků  a ten dojem, že jde o vše, byl velice silný. A taky za tím stála žena, moje vlastní, a ani ona za to vcelku moc nemohla. V naší chalupě se totiž usadili sršni. Někde. Pobývali zde rok, dva, tři a bylo jich stále více. Ta první dvě léta nevadili, ale v květnu roku třetího bylo už takové horko, že manželka při vaření otevřela dokořán okno v kuchyni s tím, že dodělá oběd za příjemné pohody. Ale ouha. Dovnitř vletěl sršeň. Vyletěl ven a přivedl další. V kuchyni jim to asi vonělo, přílety se množily a násobily. Okno bylo zavřeno, sršouni hlídkovali za sklem. Za chvíli si naš...

V dobách našeho trampování ovlivnil Jim i nás ostatní (mne, tedy Sonnyho, Peta a Haileho) tak, že jsme taky nějakou tu poezii sepsali a společně s Jimovými básněmi jsme je vydali ve dvou samizdatových sbornících "Vandrákovo bohatství" a "Cestou z vandru". Bohužel pro nás tři, v závorce jmenované, to bylo ojedinělé básnické vzepětí v dobách mládí, které se - alespoň doposud - již neopakovalo. Přesto však, při přípravě dalšího dílu Jimovy tvorby, jsem do svých vlastních básní zabrousil a řekl jsem si, že když Jimova poezie, tak taky Sonnyho poezie. Výsledek předkládám níže a mohu jen dodat, že pokračování nejspíš nebude, protože v roce svého poetického osvícení jsem sepsal jen sedm kusů a svíce zhasla. Změnit by to mohlo snad jen množství vašich nadšených ohlasů či komentářů, ale jakási skepse mi našeptává, že se jich nedočkám. Takže to je, přátelé, nejspíš všechno ↓ M INISTERSTVO  VEDLEJŠÍCH  ZÁLEŽITOSTÍ HLEDÁ  SE CHLAPÍK  ZAROSTLÝ S  VYSOKÝM  ČELEM POVO...

Na stavebním veletrhu Střechy, stavba Ostrava  2018 vystavovali - koloběžky. Mimo jiné, tedy. K tradiční stavební části totiž byly letos přifařeny sekce  "Úsporná domácnost" a "Eko auto". Počin určitě ku prospěchu návštěvníků i vystavovatelů.  Kolobrndy tam ovšem čekal málokdo. Bylo to nejen příjemné osvěžení, ale také expozice, která se těšila značnému zájmu. Chodilo se dívat, dotazovat se, osahávat i zkoušet v praxi  snad více lidí, než ke stánkům automobilek věhlasných značek, které předváděly nejnovější eko, elektro a hybrido modely. Mám takový nepotvrzený dojem,  že jsem byl prvním návštěvníkem, který si v prostorách výstavní haly jízdu na koloběžce vyzkoušel. Byl jsem totiž uvnitř jako jeden z prvních návštěvníků a jelikož se považuji za již zaběhlého koloběžkáře, pominul jsem zajímavý výklad o nano technologiích u vedlejšího stánku, sotva jsem koloběžky spatřil a během chvíle jsme v družném rozhovoru s příslušným vystavovatelem probírali t...

V dobách mého mládí (dávno a dávno tomu již) měl každý pořádný tramp svůj cancák. Sešitek s pevnými deskami, bratru 19 na 14 centimetrů, aby se dobře vešel do žebradla. S pevným papírem, aby něco snesl a dalo se do něj psát či kreslit i za nestandardních podmínek. Papírnictví vedla podobné sešitky pod názvem "památník", ale běda takový název mezi trampy použít. Do památníků si vzájemně malovaly naivnosti přihlouplé holčičky, kdežto cancák byl deníkem opravdového muže. Nejlépe mu bylo udělat obal z kůže, s vyraženým zálesáckým motivem k tomu.     A tak jste se v takovém svébytném mužském výtvoru mohli dočíst například, že  PIVO, VÍNO,                                                                DÍVKY HEZKÉ,                           ...