Na hrázi Hráz Žermanické přehrady je místem mnoha dějů. Mucha udělal v horkém letní poledni posledních pár kroků nahoru po pěšině a ta ho vyvedla na hráz Žermandy. Uprostřed silnice stál černý mercedes. Musel být úplně novej. Týpek v čepici s kšiltem, slunečníma brýlema, zlatým řetízkem, plandavým trikem, v divných bermudách, ho obcházel s mobilem v ruce. Zabíral ho zepředu dozadu, nejspíš na video, a potom zezadu dopředu. Poodstoupil, aby ho měl pěkně z dálky a pak zase přistupoval blíž. Když si ho natočil, sedl a zmizel nepovolenou rychlostí. Řece, horám, vodě, ničemu jinému nevěnoval ani pohled. Asi upaloval hodit to na sociální sítě. Já vím, Bože, měl bych ho chápat. Ale nezlob se, jaksi mi to nejde… O šedesát kroků dál spatřil Mucha na betoně chodníku pár umělohmotných sandálů. Takové ty vietnamské nazouváky bez paty. Špičkami k masívnímu kamennému zábradlí, za nímž se o mnoho metrů níže rozprostíralo přehradní moře. Nikde nikdo. Při vzpomínce na mercedes Muchu ve dvaa