Příspěvky

Obrázek
  Na hrázi Hráz Žermanické přehrady je místem mnoha dějů. Mucha udělal v horkém letní poledni posledních pár kroků nahoru po pěšině a ta ho vyvedla na hráz Žermandy. Uprostřed silnice stál černý mercedes. Musel být úplně novej. Týpek v čepici s kšiltem, slunečníma brýlema, zlatým řetízkem, plandavým trikem, v divných bermudách, ho obcházel s mobilem v ruce. Zabíral ho zepředu dozadu, nejspíš na video, a potom zezadu dopředu. Poodstoupil, aby ho měl pěkně z dálky a pak zase přistupoval blíž. Když si ho natočil, sedl a zmizel nepovolenou rychlostí. Řece, horám, vodě, ničemu jinému nevěnoval ani pohled. Asi upaloval hodit to na sociální sítě.      Já vím, Bože, měl bych ho chápat. Ale nezlob se, jaksi mi to nejde… O šedesát kroků dál spatřil Mucha na betoně chodníku pár umělohmotných sandálů. Takové ty vietnamské nazouváky bez paty. Špičkami k masívnímu kamennému zábradlí, za nímž se o mnoho metrů níže rozprostíralo přehradní moře. Nikde nikdo. Při vzpomínce na mercedes Muchu ve dvaa
Obrázek
  Silničkou za vesnicí Silničkou za vesnicí šel člověk „tři v jednom“: trempíř, včelař a adventista. I takoví v naší zemi jsou a je tu pro ně dosti místa. Tam v jednom místě se zastavil a stál a stál. Do blízka i daleka se díval, díval, díval, nešel dál. Policejní hlídka u něj stavila, z okýnka služebního vozu k němu pravila: „Chceme se vás jen zeptat, co tady, pane, děláte. Zdali s vámi něco není, či snad problém nemáte. To víte, to se dnes už nestává, že bez důvodu jen tak u silnice někdo postává.“ „Vypadám snad podezřele? Hm… proč se mne ptáte? To snad ve služebních povinnostech jako úkol máte? Já nestojím tu bez důvodu, pozoruji slunce, trávu, vítr, vodu. A támhle nad pískovnou vyvádí svoje mladé ptáci břehouši. Když se tak na to dívám, štěstí se o mně pokouší. Paprsky slunce blýskaj se na hladině na vodě. Je to už mým dobrým zvykem, jsem tak trochu v přírodě. Není třeba někam chvátat, já jsem totiž v důchodě…“   Ač se to zdá divné
Obrázek
  Covidová 19 Od zimy se nám to chtělo, na jaře se to stát mělo. Místo toho ale vše po hlavě bacil blbej čínskej bacil.   Že měl být oheň ke třicátému výročí osady? Tomu dal covid ránu přím o do brady.   A je mu jedno, že na Kysucách máš chatu. Nestrčíš do ní po celý rok ni patu. Jít můžeš k ceduli - drž se jen v okrese. Sic jinak pohyb tvůj bacila roznese. Záplavu jarní u řeky tento rok vidět možné není. Zbývá jen nadávat anebo pravidel překročení. Co se děje v politice jako občan neovlivním. Jediné je pozitivním: na testech jsem negativním. Ptáte se mně, milé děti, kdy že byl svět jiný? Dříve, než k nám doputoval blbej bacil z Číny. Ještě že mi patří louka, zahrada a pole. Tam já můžu venku chodit a mít roušku dole.
Obrázek
Elegie k jedenadvacátému srpnu   Sluce hřeje krásně svítí letní oblaka vytvářejí fantastické tvary šlo by: jet na přehradu            sednout si na zahradu            nebo si jen tak lehnout            a ani se nehnout daly by se prsty probírat struny od kytary nebo tvořit dobrá lyrika možná bych i kreslil ale štětec či pastel mi nic neříká zkrátka je taková umělecká chvíle vydrží zdá se do večera rozprostírá se kolem na čtvereční míle   Svět okolo je krásný zeleno modrý obraz    rukou léta vyvedený na plátně stříbrném přesto mně všechno táhne právě dneska do města na obzoru, do paneláku za Jimem.   Tam v malém bytě zpustlém mírně našel bych chlapa zřízeného komunistickým režimem.   Jasně, dal mu co proto chlast, kofein, tabakismus, rozvod, nemoci a vyčuraní kamarádi, možná i lenost a kus vlastní neschopnosti, ale to všechno až v druhém, třetím a dalším sledu. Vypsat to správně, jak to bylo, sotva svedu. Nechce se mi k t
Obrázek
Dluh na dřevě Mucha zas jednou seděl ve vláčku a nechal se unášet tratí č. 290 údolím Bystřice na Hlubočky. Kolem Smilovského, Panského a Magdalského mlýna. Motoráčkem, protože elektřina na trati doposud není. Dnes tudy nejede jen tak lelkovat. Jede splatit k Jumbremu ten dva roky starý dluh na dřevě. Samozřejmě, že si za to Jumbre může sám. Jeli k němu „na dřevo“ už třikrát. Poprvé mu „ten blbec s motorovou pilou, co ho měl naptanýho, večer před jejich příjezdem telefonem odřekl.“ Podruhé v předmětném místě výskytu padlých stromů cvičila ostré střelby dělostřelecké motojednotka Přáslavice, neboť onen výskyt je již za hranicemi vojenského újezdu Libavá. Potřetí Jumbre předem ověřil čistý vzduch u Armády ČR, motorovku zprovoznil vlastní a v určený den, kdy pětice trempířů v montérkách vyšlapuje do lokality, je tato uzavřena Dolnoslezským sdružením myslivců, kteří provádějí podzimní hon Svatého Huberta. Praskání výstřelů ujišťuje, že také tentokrát je střelba ostrá. A dost.
Obrázek
 PF 2021 Novoročenku vytvořil Haile z T.O. Old Zálesák, Havířov
Obrázek
Lakota Sioux Nepřijeli na koních, ale Jeepem s karavanem. Nepřišli ani pěšky. Dlouhé pochody? S tím je amen. Nevynořili se ze tmy s dnešním ránem. Sjížděli se celé poledne. Na trávě off roady a přívěsy, kam oko dohlédne.   Na sobě neměli vyšívané šaty, ale civil. Co přišlo pak, tomu jsem se divil. Jejich písně nezněly z bubnů a hrdel bojovníků. Ozývaly se z reprobeden podle bělošského zvyku. Stačí se dívat jen na chvíli. Poznáš, že národ kočovníků se usadil a je otylý. Vypráví cosi o lidech od Veliké řeky. Na břiše jeho jsou ne svaly, ale špeky. S válečnými barvami mrav je už také jiný. Místo rudé a bílé hlinky Lakotů náčelníkova squaw na tvář si nanáší oční stíny. Tvá vnučka vykulí bezelstně oči na tě na kroji Siouxů má skvrny růžový po cukrové vatě. Tohleto mělo být setkání válečníků, spíš to však vypadá jak hejno nebožtíků. Dál jsem se radši nedíval. Tohle je mazec - ne Lakota Sioux festival. To místo opouštím, teskno mám v duši. V očích mám mžitky,