DRUHÁ STOVKA NA KOLOBCE Uplynul rok i narozeniny 64 a začal jsem špekulovat, jestli bych to zase dal. Nějak jsem se ale nemohl odhodlat. Ládín rekonstruoval chatu v Beskydech a vdával dceru, musel bych sám a stejně jaksi pořád nebylo hezky. Tu pršelo, onde chtěla manželka to či ono a když nebyly žádné vnější okolnosti, tak se mi pro změnu nechtělo. Až jsem se v pondělí 11.6.2018 vzbudil ve 4.00 s tím, že jestli tu stovku chci jet, tak hned. Než se manželka vypravila do práce, byl jsem přichystán a jako loni jsem s ní a s koloběžkou šel na zastávku. Tím podobnosti s loňskou stovkou končí. Pasažéři z dvacet osmičky už jsou na moji kolobku zvyklí a mně taky bylo vcelku fuk, jestli se dívají, nebo ne. Tentokrát jsem měl namířeno na druhou stranu. S Ládínem jsme párkrát předtím sjeli cyklostezku č. 59 z Ostravice až k nám domů – bylo to 51 km. Tam jsme se nechali vyvézt vlakem a zpátky to téměř celou cestu jelo z kopečka skoro samo. Balada! Ale tentokrát žádné mastňače