Motoráček kodrcal údolím Bystřice směrem na Dětřichovu a Zany u okna přemítal o Tarahumarech, kteří běhají nejlíp a naboso, protože vždycky museli zdrhat před někým, kdo je chtěl vytlačit z jejich rajónu. Přemýšlel o nich proto, že sám od mládí taky běhal, i když ne vždycky a bosé běhání ho v posledních dnech zcela uchvátilo. Venku bylo šedivo, nerudno a z okolí sálala neutěšenost pohraničí, kterou půlka února jenom zvětšovala. Na Hrubé Vodě přistoupil tramp. Když spatřil ve vagónu dalšího trampského podruha, uvítal změnu v šedivém dni stejně tak, jako Zany a přisedl si k němu. Než sedl, položil na vedlejší sedadlo usku, přehodil přes ni plstěnou bundu a na podlahu položil plastový kyblík. Žuchlo to tak, že Zany odhadl, že uvnitř jsou nejmíň čtyři kila. Něčeho. Ale čeho? Kyblík byl šedivý, bez nápisu, poněkud omšelý, ale festovní a víčko sedělo pevně. „Ahoj, já jsem Tmelda, “ podal Zanymu ruku nově příchozí. „Zany z Old Backwoodmanu“ odpověděl Zany jak náleží. „Znáš to tady
