Takhle to vidím

 PF 2021 Novoročenku vytvořil Haile z T.O. Old Zálesák, Havířov

Lakota Sioux Nepřijeli na koních, ale Jeepem s karavanem. Nepřišli ani pěšky. Dlouhé pochody? S tím je amen. Nevynořili se ze tmy s dnešním ránem. Sjížděli se celé poledne. Na trávě off roady a přívěsy, kam oko dohlédne.   Na sobě neměli vyšívané šaty, ale civil. Co přišlo pak, tomu jsem se divil. Jejich písně nezněly z bubnů a hrdel bojovníků. Ozývaly se z reprobeden podle bělošského zvyku. Stačí se dívat jen na chvíli. Poznáš, že národ kočovníků se usadil a je otylý. Vypráví cosi o lidech od Veliké řeky. Na břiše jeho jsou ne svaly, ale špeky. S válečnými barvami mrav je už také jiný. Místo rudé a bílé hlinky Lakotů náčelníkova squaw na tvář si nanáší oční stíny. Tvá vnučka vykulí bezelstně oči na tě na kroji Siouxů má skvrny růžový po cukrové vatě. Tohleto mělo být setkání válečníků, spíš to však vypadá jak hejno nebožtíků. Dál jsem se radši nedíval. Tohle je mazec - ne Lakota Sioux festival. To místo opouštím, teskno mám v duši. V očích mám mžitky,

Vyjede cyklista na hráz na přehradě kde shromážděny jsou mnohé vody. Na rozlehlou hladinu se patnáct vteřin dívá. Pak otočí se a zpátky jede do hospody, ke stolu sedne pod pergolou a hodinu se na malou plošku piva ve sklenici dívá.

Jsou jak příměs v obilí, jsou podobni námelu, tohle nejsou trampové, to jsou starci na chmelu.   Před krčmou opájí  se oblíbenou vizí: Prý "vstoupíš vrátky tam mezi ty povahy ryzí..." Vždyť je ti - je to tak - jiná než pivní ryzost cizí. "Povznesen na těle, povznesen na duchu..." Proč ležíš v příkopě s nohama ve vzduchu? Co to tam blábolíš? Zvukové tví jsou divní, neplň dál nitro své pěnou pivní. Buď jednou chlap - do ksichtu  pivní flašce plivni.  Jediné, jak se zdá, co je tvá pýcha, je křivka oblasti pivního břicha. Nic na tom nemění, že v žebrech píchá, že když jdeš do schodů, blbě se dýchá... Po cestě nazpátek máš dvanáct zastávek motáš se u stromů jdou z tebe piva stromy se odklání i měsíc zalezlá tvář mrakem zaclání nerad se dívá. Tak je to hochu, tak na světě to chodí. Jenom se zlinýruj - na moře vyplouváš v děravé lodi.   Ve khaki chmelař v hospodě: "Tohle je, kámošu, fakt dobrý čtivo" pravil a postavil na básně pivo.

Objevil se devětsil a světla hra kouzelná hned o rampouch brnkla. Dalšího dne k poledni zima někam frnkla. Zavoněly podběly, zavanula bríza a do starých kostí vjela nová míza. Zrána k horám vyrážím v povzneseném módu omšelou a poněkud hastroší mám módu. Mířím někam do dětství posouvám se v čase proti proudu věčnosti a jsem mladý zase. Pajdám trochu na nohu silnější jsem v pase přesto v dálce na obloze můj mustang se pase. 26.11.2019 Linoryt Pet, T.O. Old Zálesák

Tohle jaro zestárnout to by bylo škoda to ještě z hor beskydských zmizí mnohá voda. Když zaplaví nádherou  jaro širé stráně jdu se na ně podívat a pak lehnu na ně. Chci vidět jak slunce z jara pruty v zemi hříží, jak nalité pupence  z hlíny vzhůru míří. Pohrnu se nahoru až k nebeské výši kde je ticho takové, že ho každý slyší. Času mám dost botky řádné, omezení neznám žádné. Ležím však a nevstávám. Co mi plány kříží? Jen to, že mi po čase zase luplo v kříži. duben 2020

Dobrý tramp Mucha musel hluboko za komančů na dvouletou povinnou vojenskou službu. Osud ho zavál do ostravských kasáren Na Hranečníku, odkud se kromě nespočtu dalších zážitků odnesl alespoň jeden, který potom mohl dávat k lepšímu při veselém vyprávění na potlaších, slezinách a u různých ohňů. Jedno z prvních školení jim totiž dával stařičký polský oficír. Sundal čapku kšiltovku, položil ji na stůl a spustil: „ I teraz, bažanti, dobreho bacha davajtě, bo ja vas budě učiť o tym polskim kveru, i to je ta nejlepčejši zbruj v calym Universu. Každy taky kver polski sostojuva šie ze čtyrech glovnych časti: sum to lufa, ufa i zadne dřevko. I ta lufa, to jest taka ďura, v ktorej ganc nic nima, i ona pozdlž želazem jest oblata. (Při této větě točil podélně ukazováčkem podél hlavně prastaré ručnice kolem dokola, aby bylo vidět, jak je to železo opravdu oblité ze všech stran.) Na pěršim konci lufy tej jest mucha. I to nima taka mucha, co na sťaně šedi i spi. To jest mucha špecijal

Láska je jako voda jež o kámen se tříští láska je jako hudba zní a zmlkne ve vteřině příští Vodu, co spadla na kámen, odnese proud do zapomnění hudba, byť hraje překrásně dozní a pak už není. Tvé srdce je jak démant dalas své perly nehodnému vidím, že mě opouštíš nikdy se nesmím vrátit k němu. Má mysl jenom jedno cítí: i kdybych sebevíce chtěl nedá se nijak čekat, že tudy bych zas šel. Tak dej mě do letadla, posaď mě do vlaku, nedá se nijak čekat, že bych šel někdy znova dobou či krajem tohoto zázraku. Kdysi jsem byl bohatý a teď jsem tak chudý vidím, že mně opouštíš vzalas můj klid když jsi prošla tudy Ať byl život Briana Jonese z Rolling Stones jakýkoli, muzikant  to byl výborný, alespoň do doby,  dokud si to sám nepokazil...       Ale No expectations se fakt podařilo. Zde je pokus o překlad. Překlad významový, ne dělaný tak, aby se to dalo zpívat. To už bych nedal. I s touto volnou verzí jsem měl co dělat. Brian Jones 1965