Polski kver

Dobrý tramp Mucha musel hluboko za komančů na dvouletou povinnou vojenskou službu. Osud ho zavál do ostravských kasáren Na Hranečníku, odkud se kromě nespočtu dalších zážitků odnesl alespoň jeden, který potom mohl dávat k lepšímu při veselém vyprávění na potlaších, slezinách a u různých ohňů. Jedno z prvních školení jim totiž dával stařičký polský oficír. Sundal čapku kšiltovku, položil ji na stůl a spustil:

„ I teraz, bažanti, dobreho bacha davajtě, bo ja vas budě učiť o tym polskim kveru, i to je ta nejlepčejši zbruj v calym Universu. Každy taky kver polski sostojuva šie ze čtyrech glovnych časti: sum to lufa, ufa i zadne dřevko. I ta lufa, to jest taka ďura, v ktorej ganc nic nima, i ona pozdlž želazem jest oblata. (Při této větě točil podélně ukazováčkem podél hlavně prastaré ručnice kolem dokola, aby bylo vidět, jak je to železo opravdu oblité ze všech stran.)

Na pěršim konci lufy tej jest mucha. I to nima taka mucha, co na sťaně šedi i spi. To jest mucha špecijalna. Na protivopolóžnej straně lufy tej jest hledi, i přes to hledi šie hledi, esi tam ta mucha šedi. (Zde přiložil vintovku k lící a pomyslně zacílil na neidentifikovatelný objekt.)

Na ufě z strony górnej samum nejdůležitějšum časťum kvera polskiego jest dupcinger na štenglovanie. (Zarachtání pákou uzávěru, až to dvakrát cvaklo.)
Z strany dólnej naleza šie kohut na spresovanije. I to nima taky kohut, co na gnóju jašči i kury góni. To jset kohut špecijalny.
Zadne dřevko vy zapřetě do ramiona, by vas něvybulilo.

I teraz bažanti dobreho bacha davajtě, bo vy stojitě na patroli i vartujetě. I včil vy slyšitě: kerýsi idě. Tož vy na něho ´Stuj!´ I stoje on? Ni! Tož vy servětě z toho ramjona ten polski kver, což jest ta najlepčejši zbruj v calym Universu, zaštenglujetě tym dupcingerem, zapřete zadne dřevko do ramiona by vas něvyblilo, přes to hledi sie pohledi, esli tam ta mucha sedí i spresujetě teho kohuta! I ta gula sie z tej lufy vypěrdoli, i temu chlopovi se vpěrdoli ganc rovno do pěrdoli...!! (Celý odstavec doprovázen odpovídající pantomimou až do posledního slova.)

Kam se hrabe Švejk!
                                                                                       31.1.2020





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

CHOROŠ

Obrázek
Na jabloni, které je přes čtyřicet, vyrostl choroš. „Měl bys ho odstranit, může tomu stromu ublížit“ pravil kamarád Vláďa, když u mě byl na návštěvě. Za tři dny jsem na to šel. Mám speciální výsuvnou pilku Fiskars a dýku z trampských dob, která dnes slouží již jen jako dílenské nářadí a prováděl jsem „odstranění nádoru“. „ Co to děláš?“ zajímala se manželka, přicházející z práce. „Skoro to, co vy na ortopedii“ ukazuji ji vyčištěné místo. „A hele, tam je další – dosáhneš tam?“ ptá se žena. „Dosáhnu,“ zkouším výšku já. A taky jo. „A tam je ještě jeden“ ukazuje to stvoření prstem někam do koruny. Tam už nedosáhnu. Stavím tedy žebřík ke kmeni, žebřík dřevěný, dvacet tři roků uskladňovaný v boudě, ale letos od jara ponechaný venku. Právě proto zkouším první příčku. Křupla brzo, ani jsem moc tlačit nemusel. Asi proto, dumám, že byla hned u země a tak čepy nahnily. Ta druhá je výš, mohla by držet. Taky drží. I třetí a čtvrtá. Zkouším je řádně, bimbám se, pohupuji. Přece ...
Další informace

Harfa

Obrázek
Harfa, jíž rozezníval král básníků Zněla harfa krále pěvců, krále lidí, milovaného nebesy. Svým lkaním oslavovala hudbu tím, jak se vlnily tóny vycházející ze srdce srdcí. Zdvojeny jejími slzami se štěpily její akordy. Zjemňovala muže tvrdých povah, dávala jim ctnosti, jež jim nebyly vlastní. Žádné ucho nebylo tak hluché, žádná duše tak studená, aby nebyly dotčeny ohněm jejího tónu. Tak se stala Davidova lyra mocnější, než jeho trůn. Vyprávěla o triumfech našeho Krále, přivávala vzduchem slávu našemu Bohu. Údolí našich potěšení přiměla zvonit, cedry se skláněly, hory přikyvovaly. Její zvuk toužil po nebi a přebývání v něm. Od těch dob, ačkoli její has již není na Zemi více slýchán, Zbožnost a její dcera Láska dosud podněcují planoucího ducha vysoko se vznášet a kroužit mezi zvuky, které jakoby se snášely z nebeských výšin ve snech, které světlo úsvitu nemůže odstranit. G.G: Byron / překlad Sonny 2...
Další informace

DD VÝTVARKA

Obrázek
Do domova důchodců chodím za rodiči druhým rokem. Jelikož jsou oba ležící, je jedinou možností, jak je dostat mimo jejich pokoj, invalidní vozík. Ven jezdíme často a výlety do krásného přilehlého parku jsou velmi oblíbené. Od jara do podzimu je co obdivovat a čerstvý vzduch, příroda a pohyb, i když jen pasivní, očividně prospívají. Ovšem v zimně se ven nedá. Tři vzájemně propojené budo vy DS Luna Havířov však se svými čtyřmi podlažím naštěstí poskytují tolik možností, kam si vyjet, že se nenudíme. A díky pomalým, tichým vyjížďkám od sklepa po střešní terasy poznávám domov seniorů tak, jak by tomu asi jinak nebylo. Nejen jeho provoz, personál, budovy, okolí, ale i detaily. Některé na mne zapůsobily tak, že je dávám k lepšímu. Je zde totiž mimo jiné v provozu výtvarná dílna. Zdálo by se možná, že dílka lidí, kterým se třeba chvěje ruka, špatně vidí nebo se již nedokáží delší dobu soustředit, nebudou stát za mnoho. Na druhé straně ovšem mají někteří lidé teprve v důchodě čas na t...
Další informace