Tohle jaro zestárnout


Tohle jaro zestárnout
to by bylo škoda
to ještě z hor beskydských
zmizí mnohá voda.

 Když zaplaví nádherou 
jaro širé stráně
jdu se na ně podívat
a pak lehnu na ně.

 Chci vidět jak slunce z jara
pruty v zemi hříží,
jak nalité pupence 
z hlíny vzhůru míří.

 Pohrnu se nahoru
až k nebeské výši
kde je ticho takové,
že ho každý slyší.

 Času mám dost
botky řádné,
omezení neznám žádné.

 Ležím však a nevstávám.
Co mi plány kříží?
Jen to, že mi po čase
zase luplo v kříži.
duben 2020










Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obrázek
  Jednou šel lukami tulák. Opálené tváře ženců, svistot kosy a omamná vůně vyrovnaných řádek sena se dotkly samé podstaty jeho bytí. Chtěl shodit ze zad ranec a zaprášené boty nechat stát, kde jsou. Bosý se rozběhnout po udusané hlíně. Pod žárem slunce rozmáchnout se a zahodit všechno, co bylo. Pak zhluboka se napít z hliněného džbánu. Zvečera zasednout k dubovému stolu. Bylo by krásné s lidmi žít. On nadechl se jen a otočil.                            Musel jít.
Další informace
Obrázek
Elegie k jedenadvacátému srpnu   Sluce hřeje krásně svítí letní oblaka vytvářejí fantastické tvary šlo by: jet na přehradu            sednout si na zahradu            nebo si jen tak lehnout            a ani se nehnout daly by se prsty probírat struny od kytary nebo tvořit dobrá lyrika možná bych i kreslil ale štětec či pastel mi nic neříká zkrátka je taková umělecká chvíle vydrží zdá se do večera rozprostírá se kolem na čtvereční míle   Svět okolo je krásný zeleno modrý obraz    rukou léta vyvedený na plátně stříbrném přesto mně všechno táhne právě dneska do města na obzoru, do paneláku za Jimem.   Tam v malém bytě zpustlém mírně našel bych chlapa zřízeného komunistickým režimem.   Jasně, dal mu co proto chlast, kofein, tabakismus, rozvod, ne...
Další informace