Silničkou
za vesnicí
Silničkou za vesnicí
šel člověk „tři v jednom“:
trempíř, včelař a adventista.
I takoví v naší zemi jsou
a je tu pro ně dosti místa.
Tam
v jednom místě se zastavil
a stál a stál.
Do blízka i daleka
se díval, díval, díval,
nešel dál.
Policejní
hlídka u něj stavila,
z okýnka služebního vozu
k němu pravila:
„Chceme se
vás jen zeptat,
co tady, pane, děláte.
Zdali s vámi něco není,
či snad problém nemáte.
To víte, to se dnes už nestává,
že bez důvodu jen tak
u silnice někdo postává.“
„Vypadám
snad podezřele?
Hm… proč se mne ptáte?
To snad ve služebních povinnostech
jako úkol máte?
Já nestojím
tu bez důvodu,
pozoruji slunce, trávu, vítr, vodu.
A támhle nad pískovnou
vyvádí svoje mladé ptáci břehouši.
Když se tak na to dívám,
štěstí se o mně pokouší.
Paprsky slunce blýskaj
se na hladině na vodě.
Je to už mým dobrým zvykem,
jsem tak trochu v přírodě.
Není třeba někam chvátat,
já jsem totiž v důchodě…“
Ač se to zdá
divné býti,
ten policajt to pochopil.
Na tváři jeho zjevné bylo,
že v situaci stejné též už byl.
Z okýnka
ruku natáh,
vystrčil hlavu
a široce se zakřenil:
„Já jsem z T.O. Šerifové
a říkají mi Předák Bill.“
.jpg)
Komentáře
Okomentovat