SONNYHO BÁSNĚ

V dobách našeho trampování ovlivnil Jim i nás ostatní (mne, tedy Sonnyho, Peta a Haileho) tak, že jsme taky nějakou tu poezii sepsali a společně s Jimovými básněmi jsme je vydali ve dvou samizdatových sbornících "Vandrákovo bohatství" a "Cestou z vandru". Bohužel pro nás tři, v závorce jmenované, to bylo ojedinělé básnické vzepětí v dobách mládí, které se - alespoň doposud - již neopakovalo. Přesto však, při přípravě dalšího dílu Jimovy tvorby, jsem do svých vlastních básní zabrousil a řekl jsem si, že když Jimova poezie, tak taky Sonnyho poezie. Výsledek předkládám níže a mohu jen dodat, že pokračování nejspíš nebude, protože v roce svého poetického osvícení jsem sepsal jen sedm kusů a svíce zhasla. Změnit by to mohlo snad jen množství vašich nadšených ohlasů či komentářů, ale jakási skepse mi našeptává, že se jich nedočkám. Takže to je, přátelé, nejspíš všechno ↓

MINISTERSTVO  VEDLEJŠÍCH  ZÁLEŽITOSTÍ

HLEDÁ  SE
CHLAPÍK  ZAROSTLÝ
S  VYSOKÝM  ČELEM
POVOLÁNÍM :  TRAMP
PŘESNÁ  ADRESA
NA  MÝTINĚ
POD  VÝVRATEM
-  LECKDE
VE  VĚCI  SPÁSY  JEHO  DUŠE

VOLÁ  TĚ  ŽIVOT ,  KAMARÁDE ,
VRAŤ  SE NA  ZEM
ZASEDNI  K  MAŠINĚ
NEBO  K  DUBOVÉMU  STOLU
TAM  JE  TĚ  POTŘEBA
ČEKAJÍ  NA  TO

A  POD  OKROUHLÝM  RAZÍTKEM
PŘIPSÁNO  NEÚŘEDNÍ  RUKOU:

AHOJ   A   PŘIJĎ   -  UVĚŘÍŠ

KDYBYCH  TAK JEDNOU

KDYBYCH  TAK  JEDNOU

MOHL  BÝT   ODLÉVAČEM  ZVONŮ

VLASTNÍMA  RUKAMA   VYKROUŽIT

TVAR  ZVONU  ZE  ŽLUTÉ   SPRAŠE

A  PAK   HORKÝM  KOVEM

ZALÍT  ÚTROBY   TÉ  FORMY

NA   DESETINKU  TÓNU

PROPOČÍTAT   SÍLU  ZAKŘIVENÉ  STĚNY

ROZŽHAVIT  VÝHEŇ  DOBĚLA

A  K  RÁNU

ZEDNICKÝM    KLADIVEM

OTLOUCT   KUSY   HLÍNY

ABY  PRVNÍ  KOUSEK  KOVU

ZABLÝSKL  DO  RANNÍHO   ŠERA  ZPRÁVU

ŽE  SE   DÍLO  ZDAŘILO

KDYBYCH  TAK   JEDNOU

MOHL   V  CARRARSKÉM  LOMU
ZVÍŘIT POLEDNÍ PRACH

PÁDEM  CELISTVÉHO   BLOKU

A   OSTŘÍM   DLÁTA  Z  NĚJ  ODSEKÁVAT  KOUSKY

KDYBYCH  MOHL   PŮLMETROVÝM  POŘÍZEM

ODŠTÍPNOUT  Z  KMENE  MOHUTNÉHO  DUBU

PEVNÉ  LOUKOTĚ  A  NOŽEM  JE  PAK  PŘIŘEZÁVAT

KDYBYCH  MOHL   ZA  SVITU  LOUČÍ

NA  HRNČÍŘSKÉM  KRUHU  VYTÁČET   DŽBÁNY

JEDEN  JAKO   DRUHÝ

KDYBYCH  MOH´ NA  ŠTÍT  DOMU

NANÉST  FRESKU

ČI  NA  PROSTRANSTVÍ   POLOŽITI  DLAŽBU

AČ  VANDRÁK

-  NEHNUL  BYCH  SE  Z MĚSTA !

TRAMPING

MĚL  BY  CHYTIT  MLADÝ  LIDI  ASI  TAK 
                                                                         V ŠESTNÁCTI
( ZDE  POZDĚJI  SNAD  ZNAMENÁ  JIŽ  POZDĚ )
A  NAUČIT
ROZDĚLÁVAT  OHEŇ
SNÁŠET  ZIMU
CHRÁNIT  SE  PŘED  STRACHEM
A  NEPADNOUT  PŘI  DLOUHÝCH  POCHODECH

MÍT  RÁD  ZVÍŘATA  A  STROMY
CHRÁNIT  KRAJINU
JAK  JEN  TO  PŮJDE
BÝT  V  NOUZI  PŘÍTELEM
DRŽET  JAZYK  ZA  ZUBY
A  Z  BRYNDY  SE  VYTÁHNOUT  VLASTNÍ  RUKOU

PAK ,  KDYŽ  TOHLE  ZVLÁDNOU
MĚL  BY  UKÁZAT  JIM  CESTU  DO  ŽIVOTA :
NEZALÉZAT  DO  DĚR
NEDĚLAT  OHEŇ  KVŮLI  OHNI
POCHOD  KVŮLI  CHŮZI
A  DOBRÝ  SKUTKY  KVŮLI  SVĚDOMÍ

A  UMĚT  PRÁSKNOUT  UZDOU  DO  KOUTA
VČAS  SUNDAT  Z  KRKU  CINGRLÁTKA
A  TŘEBA  V  DVOUŘADOVÉM  SAKU
JÍT  BÍT  SE  ZA  SPRÁVNOU  VĚC

NEMÁM  RÁD  SLOVO  BÁSNÍK

VYLÉVAT  SVOJE  CITY

                    TO  JSEM  NECHTĚL .

JÁ  OD  BÁSNÍ  ŠEL  VŽDYCKY  RADŠI  DÁL .

PAK  SE  VŠAK  KARTA  OBRÁTILA .

PŘÍTEL  PSAL  -  A  JÁ  TAKY  TUŽKU  VZAL .

V  TU  RÁNU  PROPAD  JSEM  SE  CELÝ

 -  KDO  BY  TO  ŘEK ?  ROVNOU  DO  BÁSNĚNÍ .

CHTĚL  JSEM  PSÁT  ŘEČÍ  SYROVOU

A  POZDĚJI  ZAS  ŘEČÍ  PROSTOU

TEĎ CHTĚL  BYCH  MLUVIT

JAK  MI  JAZYK  NAROST

 -  NÁROKY  ZKRÁTKA  STÁLE  ROSTOU . 

VŠAK  SLOVA  DIVNÁ

JAKO  ŠEDÁ  EMINENCE 

PROPLÍŽILA  SE  DO  ŘÁDEK  MÝCH .

AŤ  TŘEBA  SUCHÝ  VRBY  STAVÍM ,

TU  KVŮLI  RÝMU,  TU  KVŮLI  VERŠI

 -  JÁ  NEZBAVÍM  SE  JICH .

BYŤ ,  LECCOS ,  CÍTITI ,  ČI VÁNEK

 -  COŽ  TAKHLE  MLUVÍ  CHLAP ?

AŽ  SE  MI  Z  TOHO  NANIC  DĚLÁ

A  POVEL  MUSÍM  NYNÍ  DÁT :

AŤ  SE  TO  ZDÁ  BÝT  TŘEBA  DIVNÉ ,

NEHLEDEJ  ZA   BÁSNÍ  BÁSNÍKA !

VŽDYŤ  VANDRÁK  JSEM

KLUK  JAKO  LECKDO  JINÝ

JÁ  SEM  TAM  RÁD  SE  POPERU

A  LECKDE  DĚLÁM  LOTROVINY

MÁM  RÁD  LASO  A  SEKERU .

JEN  NĚKDY  PROSTĚ

                       - TO  UŽ  NELZE  JINAK  -

KUS  ŽIVOTA  SI  ZACHYTÍM .

NEMYSLI :

                    " TO  PSALA  Z  ALABASTRU  RUKA "

AŤ  TĚ  TOU  RUKOU  NĚKDY  NECHYTÍM !

OBDOBÍ  PLODŮ

TO  NEPŘICHÁZÍ  PODZIM
TO  JESEŇ
V  PRAVÉM  SLOVANSKÉM VÝZNAMU
VYSOKÉ  NEBE
V  POVĚTŘÍ  ČISTO
JAKO  ZE  SKLA
BEZ  MLHY  NEBO  OPARU
CHLAD  Z  LUK
A  VÍTR  PO  ÚBOČÍ  KOPCE
A  LEHKOST  BAREV  LUHŮ OKOLO
TO  NENÍ  PŘECE  ZÁVĚR
ZDE  ŽIVOT  JAKBY  ZAČÍNÁ
MNE  DÁLKY  VŽDYCKY  ZAVOLAJÍ
A  JAKKOLI  JE  KRÁSNÁ  VESNA
JAK  POMNĚNKA  BY  VEDLE  SEDĚLA .

TEN  ČAS  MÁ  V  SOBĚ  UZRÁVÁNÍ
NAČERPALS  SIL  -
A  TEĎ  JDI  DO  SVĚTA
PŘINESEŠ  ŠRÁM  OD  NEJEDNÉ  RÁNY
VŠAK  BUDE  V  TOBĚ  KLID
JAK  U  NÁS  O  PODZIMU
AŤ  VÍTR  TOČÍ  LISTÍ  V  DIVÉM  VÍRU
A  KLÍN  DIVOKÝCH  HUS AŤ  ODLÉTÁ
TY  KLID  BUDEŠ  MÍT  VE  SVÉM  NITRU
JESTLIŽE  CÍTÍ  JAKO  JÁ .

DÁL  NENÍ  MOŽNO  SEDĚT  U  PAPÍRU
PODZIM  JE
-  A  VENKU  VŠE ,  CO  ŽIVOT  DAL .

NEBÝVALÁ  PARTA

UŽ  OD  RÁNA  PRŠELO

STÁLI  JSME  PRABÍDNĚ  KRYTI

KORUNOU  VYSOKÉHO  STROMU

STACCATO  DEŠTĚ  VYTRVALE  BUBNOVALO

NA  IGELIT  PLÁŠŤŮ  KRYJÍCÍCH  NÁM  ZÁDA

NA  MALÉM  OHÝNKU

( ŠPATNĚ  HOŘEL )

NÁDOBA  S  POLÍVKOU

MUSELI  JSME  ČEKAT

HOVOR  UMLKAL

NEBYLO  DO  ČEHO  PÍCHNOUT

DÉŠŤ  SPLACHOVAL  KAŽDOU  MYŠLENKU 

HNED  NA  POVRCHU  ČELA

PAK  JEDNA  DÍVKA

ŘEKLA  JEN  NĚKOLIK SLOV

KÝVLI  JSME  HLAVOU

BEZ  ODPOVĚDI

FAKT  SKORO  VZÁCNOST

SVĚT  JE  DALEKO

                  MÁ  TECHNIKU

SVĚT  JDE  VPŘED

                  MÁ  CIVILIZACI

SVĚT  TO  JE  VÝVOJ

MÁ  KULTURU  A   FILOZOFII

SVĚT  JE  DALEKO

JE  TAK  DALEKO

ŽE  HRSTKA  MLADÝCH  LIDÍ

S  PODIVÍ  NAD  TÍM ,  ŽE

JE  NÁS  ZDE  TOLIK

A  NIKDO  NEKOUŘÍ .

NEHYBNOST

U  BŘEHU  VLNÍ   SE 

ZELENÉ  PROVÁZKY  ŘAS

S  NOHAMA  VE  VODĚ

NA  ZLATOU  PÍSČINU

ULEHL  ČAS

POD  KLIDNOU  HLADINOU

VODA  UŽ  NEPOSPÍCHÁ

V  ZÁTOCE  NASLOUCHÁM

ZVUKU TICHA

A kdo dočetl až sem a má chuť na další skvosty vandrácké, ale i společenské poezie, ať klikne na postranním panelu vlevo nahoře na modrý odkaz JIMOVA TVORBA - ODKAZY
nebo sem  →   https://trisuslici.blogspot.cz/
Čeká tam Odyssea života 6.