Takhle to vidím

Jelikož jsme s manželkou stáli na koloběžce poprvé koncem loňského léta, byla volba letošní dovolené jednoduchá: někam, kde se dá dobře jezdit na koloběžce. A nalehko, s ubytováním uprostřed, aby se daly každý den dělat jiné výlety. Přitáhla nás Kroměříž, krásné město s mnoha zajímavostmi a hezkým okolím. To jsme věděli, protože jsme tam zaprvé sami už vícekrát byli, i když dávno, za druhé to potvrzovaly všechny dostupné zdroje a za třetí o sobě město samo tvrdí, že je rájem cyklistů. Doufali jsme, že se to potvrdí a tak jsme první den před polednem zaparkovali před rodinným domkem, který byl následně naší základnou a protože nástup byl domluven po patnácté hodině, vytáhli jsme koloběžky a rozjeli se k centru Hanáckých Athén. Jezdit po městě se dá dobře a je tam toho hodně k vidění. Nejvíc mně však zaujal výrok manželky: “Tady na tom náměstí je někde lavička Václava Havla“. A ono fakt. Pěkně v severním rožku Velkého náměstí mezi keři a květinami, navrženo Bořkem Šípkem, je vyvedeno pos...

Na jabloni, které je přes čtyřicet, vyrostl choroš. „Měl bys ho odstranit, může tomu stromu ublížit“ pravil kamarád Vláďa, když u mě byl na návštěvě. Za tři dny jsem na to šel. Mám speciální výsuvnou pilku Fiskars a dýku z trampských dob, která dnes slouží již jen jako dílenské nářadí a prováděl jsem „odstranění nádoru“. „ Co to děláš?“ zajímala se manželka, přicházející z práce. „Skoro to, co vy na ortopedii“ ukazuji ji vyčištěné místo. „A hele, tam je další – dosáhneš tam?“ ptá se žena. „Dosáhnu,“ zkouším výšku já. A taky jo. „A tam je ještě jeden“ ukazuje to stvoření prstem někam do koruny. Tam už nedosáhnu. Stavím tedy žebřík ke kmeni, žebřík dřevěný, dvacet tři roků uskladňovaný v boudě, ale letos od jara ponechaný venku. Právě proto zkouším první příčku. Křupla brzo, ani jsem moc tlačit nemusel. Asi proto, dumám, že byla hned u země a tak čepy nahnily. Ta druhá je výš, mohla by držet. Taky drží. I třetí a čtvrtá. Zkouším je řádně, bimbám se, pohupuji. Přece ...

Lojzinovu povídku Most přes řeku Olt jsem objevil náhodou v Trampském magazínu a ihned mne přenesla o 38 roků zpátky do stejného místa. Mám za to, že tyto dva zážitky patří k sobě. Takže čtěte nejdřív Lojzinovu story a pak tu mojí ... Historky z vandrů: MOST PŘES ŘEKU OLT / Lojzin pondělí 30. leden, 2017 |  1  komentář | zobrazeno  1937× Velkej vandr v sedmasedmdesátým sme plánovali hodně dopředu. Celá parta se trumfovala v nápadech a každej, komu sem se zmínil, se hned chytil a že pojede taky. V cestovatelský euforii uběhl podzim. V pohodě pak zimní měsíce. Ten čas sem trávil sháněním informací, brožůrek a kopírováním zapůjčených map. Ostatní se po tu dobu věnovali svatbám, výrobě miminek a jejich následnýmu rození, a tak se stalo, že sme se v rychlíku do Bukurešti, kterej nás měl dopravit do vytoužený Transylvánie, sešli tři. Já a dvě kamarádky, holky, co se přidaly na poslední chvíli. Stopnutý embéčko nás ...

Do domova důchodců chodím za rodiči druhým rokem. Jelikož jsou oba ležící, je jedinou možností, jak je dostat mimo jejich pokoj, invalidní vozík. Ven jezdíme často a výlety do krásného přilehlého parku jsou velmi oblíbené. Od jara do podzimu je co obdivovat a čerstvý vzduch, příroda a pohyb, i když jen pasivní, očividně prospívají. Ovšem v zimně se ven nedá. Tři vzájemně propojené budo vy DS Luna Havířov však se svými čtyřmi podlažím naštěstí poskytují tolik možností, kam si vyjet, že se nenudíme. A díky pomalým, tichým vyjížďkám od sklepa po střešní terasy poznávám domov seniorů tak, jak by tomu asi jinak nebylo. Nejen jeho provoz, personál, budovy, okolí, ale i detaily. Některé na mne zapůsobily tak, že je dávám k lepšímu. Je zde totiž mimo jiné v provozu výtvarná dílna. Zdálo by se možná, že dílka lidí, kterým se třeba chvěje ruka, špatně vidí nebo se již nedokáží delší dobu soustředit, nebudou stát za mnoho. Na druhé straně ovšem mají někteří lidé teprve v důchodě čas na t...