KAPR V RYBNÍKU
Jedna kolegyně mé manželky, zdravotní sestra, koupila na Vánoce dětem
kapra a dala ho do vany. Druhý den to ovšem již nebyl kapr, ale
Pepík. A holčička, že nebude Pepíka jíst. Ona raději filé.
Chlapeček se přidal a jejich maminka tedy nakonec slíbila, že
Pepíka pustí a dá ho zpátky do rybníka.
Jenže
manžel ochořel. A to dost, takže po pár dnech dostala klíčky od
auta, kapra, navigaci a instruktáž, kudy ke správnému rybníku,
což je asi 14 minut.
Avšak
hned po vyjetí udělala navigace píp, píp, píp a víc z ní
nedostala. Jela tedy, jela a když zjistila, že jede již tři
čtvrtě hodiny, došlo jí, že je něco špatně. Za tu dobu
nepotkala jedinou vodu. Rozhodla se tedy, že pustí kapra do první,
která se namane. Když se za čas objevila řeka, uvědomila si, že
to může být jedině Odra, nebo Ostravice, obě zde u Ostravy plné
všeho. A že dětem říkala, že do řeky se právě proto kapr
pouštět nesmí, že musí do rybníka. A že jim to slíbila. Jela
tedy dále, nevěděla ovšem kam, ani kde je. Osud nakonec jakýsi
rybník nadělil. Celá šťastná vyběhla s kaprem ke břehu a nic
ji nevadilo, že tam seděli dva rybáři „ a nějak divně se
dívali“. Kapr šplouch pod hladinu a ona jela domů. Nebo spíš
chtěla jet - nevěděla ovšem kudy. Takže zamobilovala nemocnému
manželovi a ten ji navigoval až do šťastného konce.
Jo
– měl jsem ještě říct, že ona není zvyklá moc jezdit, jezdí
prý spíš manžel.
To
ji ten kapr přišel pěkně draho.
prosinec
2013
Komentáře
Okomentovat