KAPR V RYBNÍKU

Jedna kolegyně mé manželky, zdravotní sestra, koupila na Vánoce dětem kapra a dala ho do vany. Druhý den to ovšem již nebyl kapr, ale Pepík. A holčička, že nebude Pepíka jíst. Ona raději filé. Chlapeček se přidal a jejich maminka tedy nakonec slíbila, že Pepíka pustí a dá ho zpátky do rybníka.

Jenže manžel ochořel. A to dost, takže po pár dnech dostala klíčky od auta, kapra, navigaci a instruktáž, kudy ke správnému rybníku, což je asi 14 minut.

Avšak hned po vyjetí udělala navigace píp, píp, píp a víc z ní nedostala. Jela tedy, jela a když zjistila, že jede již tři čtvrtě hodiny, došlo jí, že je něco špatně. Za tu dobu nepotkala jedinou vodu. Rozhodla se tedy, že pustí kapra do první, která se namane. Když se za čas objevila řeka, uvědomila si, že to může být jedině Odra, nebo Ostravice, obě zde u Ostravy plné všeho. A že dětem říkala, že do řeky se právě proto kapr pouštět nesmí, že musí do rybníka. A že jim to slíbila. Jela tedy dále, nevěděla ovšem kam, ani kde je. Osud nakonec jakýsi rybník nadělil. Celá šťastná vyběhla s kaprem ke břehu a nic ji nevadilo, že tam seděli dva rybáři „ a nějak divně se dívali“. Kapr šplouch pod hladinu a ona jela domů. Nebo spíš chtěla jet - nevěděla ovšem kudy. Takže zamobilovala nemocnému manželovi a ten ji navigoval až do šťastného konce.

Jo – měl jsem ještě říct, že ona není zvyklá moc jezdit, jezdí prý spíš manžel.

To ji ten kapr přišel pěkně draho.

prosinec 2013