UKRADENÝ JEŽÍŠEK


Tak tomu bych fakt nevěřil, kdybych to sám nezažil.
Na náměstí u Labužníka je v Havířově každý rok vyřezávaný betlém. Velmi hezký, letos tam zase přidali několik figur, jsou skoro v životní velikosti. Krásná řezbářská práce a tentokrát už opravdu stojí za vidění. Manželka si jej fotí každý rok a tak jsme mohli sledovat zpětně, které postavy přibývají. Já teď chodím k našim skoro obden a vždy to beru přes náměstí, protože je tam celý prosinec program. A tudle nevěřím svým očím: v betlémě není Ježíšek! Zmizel i s jesličkama. Snad ho někdo neukrad? Ježíška, přímo z betléma? To snad ne. Třeba bude někam zapůjčený, do nemocnice nebo dětského domova … Ale Panna Maria smutně kouká na prázdný flek na slámě, otec Josef strnule stojí, nevěda co počíti – až mi těch dřevěných figur líto bylo. Už je to tak – někdo ho sebral. UNESLI HO!! Je toto možný – nějaký zmetek ukradne JÉžíška i s jesličkama rovnou z betléma, zprostředka náměstí a na Vánoce k tomu! I modlil jsem s k Bohu. Jak, to ovšem zůstane neveřejné. Snad to ani modlitba nebyla.


Doma to říkám manželce, věřit nechtěla. Na Štědrý den jsem šli k našim a k babičce a cestou zpátky by to prý stálo za to podívat se, jestli tam ten Ježíšek fakt není. A on tam byl! Ležel tam v betlémě, v kolíbce na seně … a byl to ten samý, nebo vyřezali nového? No, je na jiném místě, podívej se, přece jsem ho fotila oslíkovi mezi ušima a teď to tak nejde … Tak už jsou zase všichni, to je dobře, ale – to abychom dali betlém hlídat, vždyť se to může opakovat, nebo může něco podobného napadnout dalšího pošuka … a pak jsem to spatřil.


Fakt, po náměstí se nenápadně bloncal policajt. Je tu jen náhodou, nebo ten betlém opravdu hlídá? Za chvíli to bylo jasné: hlídá, jako oko v hlavě, je tam kvůli tomu. A tak jsem šel k němu. „Pane strážníku, můžu se na něco zeptat? Mně se zdá, že někdo ukrad Ježíška ...“ „To jsou jen fámy!“ „ Nejsou, sám jsem dva dny po sobě viděl, že tam není.“ „Ale už jsme ho našli.“ „Takže ho fakt někdo ukrad?“ Jen smutně a jaksi provinile kývl hlavou. Jako by se styděl, že se to stalo a že tomu nezabránili. Copak za to můžou? Copak by to vůbec někoho napadlo? A tak mi bylo ke svatému Josefovi líto ještě policajta. Aspoň proto, že tam musí na Štědrý den obchúzkovat, zatímco ostatní jsou jednou za čas doma.
Teď už se cítím lépe. Jezule je zpátky tam, kde má být, svatá rodina může o Vánocích ve své nehybnosti vypadat zase šťastně, ale toto, toto se stát nemělo. A tak končím. Protože to, co přeju tom grázlovi, který to udělal, je už zase striktně neveřejné.
                                                                                                           prosinec 2013



















































Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

CHOROŠ

Obrázek
Na jabloni, které je přes čtyřicet, vyrostl choroš. „Měl bys ho odstranit, může tomu stromu ublížit“ pravil kamarád Vláďa, když u mě byl na návštěvě. Za tři dny jsem na to šel. Mám speciální výsuvnou pilku Fiskars a dýku z trampských dob, která dnes slouží již jen jako dílenské nářadí a prováděl jsem „odstranění nádoru“. „ Co to děláš?“ zajímala se manželka, přicházející z práce. „Skoro to, co vy na ortopedii“ ukazuji ji vyčištěné místo. „A hele, tam je další – dosáhneš tam?“ ptá se žena. „Dosáhnu,“ zkouším výšku já. A taky jo. „A tam je ještě jeden“ ukazuje to stvoření prstem někam do koruny. Tam už nedosáhnu. Stavím tedy žebřík ke kmeni, žebřík dřevěný, dvacet tři roků uskladňovaný v boudě, ale letos od jara ponechaný venku. Právě proto zkouším první příčku. Křupla brzo, ani jsem moc tlačit nemusel. Asi proto, dumám, že byla hned u země a tak čepy nahnily. Ta druhá je výš, mohla by držet. Taky drží. I třetí a čtvrtá. Zkouším je řádně, bimbám se, pohupuji. Přece ...
Další informace

Harfa

Obrázek
Harfa, jíž rozezníval král básníků Zněla harfa krále pěvců, krále lidí, milovaného nebesy. Svým lkaním oslavovala hudbu tím, jak se vlnily tóny vycházející ze srdce srdcí. Zdvojeny jejími slzami se štěpily její akordy. Zjemňovala muže tvrdých povah, dávala jim ctnosti, jež jim nebyly vlastní. Žádné ucho nebylo tak hluché, žádná duše tak studená, aby nebyly dotčeny ohněm jejího tónu. Tak se stala Davidova lyra mocnější, než jeho trůn. Vyprávěla o triumfech našeho Krále, přivávala vzduchem slávu našemu Bohu. Údolí našich potěšení přiměla zvonit, cedry se skláněly, hory přikyvovaly. Její zvuk toužil po nebi a přebývání v něm. Od těch dob, ačkoli její has již není na Zemi více slýchán, Zbožnost a její dcera Láska dosud podněcují planoucího ducha vysoko se vznášet a kroužit mezi zvuky, které jakoby se snášely z nebeských výšin ve snech, které světlo úsvitu nemůže odstranit. G.G: Byron / překlad Sonny 2...
Další informace

DD VÝTVARKA

Obrázek
Do domova důchodců chodím za rodiči druhým rokem. Jelikož jsou oba ležící, je jedinou možností, jak je dostat mimo jejich pokoj, invalidní vozík. Ven jezdíme často a výlety do krásného přilehlého parku jsou velmi oblíbené. Od jara do podzimu je co obdivovat a čerstvý vzduch, příroda a pohyb, i když jen pasivní, očividně prospívají. Ovšem v zimně se ven nedá. Tři vzájemně propojené budo vy DS Luna Havířov však se svými čtyřmi podlažím naštěstí poskytují tolik možností, kam si vyjet, že se nenudíme. A díky pomalým, tichým vyjížďkám od sklepa po střešní terasy poznávám domov seniorů tak, jak by tomu asi jinak nebylo. Nejen jeho provoz, personál, budovy, okolí, ale i detaily. Některé na mne zapůsobily tak, že je dávám k lepšímu. Je zde totiž mimo jiné v provozu výtvarná dílna. Zdálo by se možná, že dílka lidí, kterým se třeba chvěje ruka, špatně vidí nebo se již nedokáží delší dobu soustředit, nebudou stát za mnoho. Na druhé straně ovšem mají někteří lidé teprve v důchodě čas na t...
Další informace