Takhle to vidím

V dobách mého mládí (dávno a dávno tomu již) měl každý pořádný tramp svůj cancák. Sešitek s pevnými deskami, bratru 19 na 14 centimetrů, aby se dobře vešel do žebradla. S pevným papírem, aby něco snesl a dalo se do něj psát či kreslit i za nestandardních podmínek. Papírnictví vedla podobné sešitky pod názvem "památník", ale běda takový název mezi trampy použít. Do památníků si vzájemně malovaly naivnosti přihlouplé holčičky, kdežto cancák byl deníkem opravdového muže. Nejlépe mu bylo udělat obal z kůže, s vyraženým zálesáckým motivem k tomu.     A tak jste se v takovém svébytném mužském výtvoru mohli dočíst například, že  PIVO, VÍNO,                                                                DÍVKY HEZKÉ,                           ...

Jima znám už 45 roků. Tak dlouho jsme oba členy trampské osady Old Zálesák Havířov. Za tu dobu napsal přes 800 básní a nakreslil asi 2 000 perokreseb. Ano, slovy osm set a dva tisíce. A nafotil - v elmi zhruba tipnuto - několik tisíc fotografií . Dnešním dnem začínáme postupně uveřejňovat výběr z jeho tvorby. O tom, proč a jak jsme došli k rozhodnutí umístit část jeho literárního a výtvarného díla na blog, jak to, že jsme o jeho rozsáhlé činnosti měli jen matné povědomí (nejen já, ale i ostatní osadníci) i když jsme dlouholetí kamarádi, i o dalších věcech s tím spojeným se rozepíši v dalším postu za pár dní. Dnes chci jenom - především Jimovi, ale i vám ostatním oznámit "už je to tady!" Takže klikněte na postranním panelu vlevo nahoře na modrý odkaz  JIMOVA TVORBA - ODKAZY nebo sem →  https://trisuslici.blogspot.cz/

Jak? Dost dlouze. Tak nějak postupně. Do osmapadesáti mě ani moc nezajímaly. Dávají med a žihadlo, bzučí a sedají na květy. To bylo v podstatě vše, co jsem o nich věděl. A ještě velikonoční: „ Vrbičko, vrbo zelená, těžko je nyní vzpomenouti, od koho jako odměna je mašle na tvým proutí. Rozkvete kvítek spanilý,  rázem celý svět zbělá a kde se vzala - za chvíli na kvítku sedí včela. Vleze si rovnou do medu, aby ji slunce hřálo. A to je vše, co dovedu. Já vím, že je to málo …“ Fakticky celkem málo na tak zajímavé tvorstvo. A to jsem chalupník, zahradník, ochranář přírody, ekolog, tramp (pohříchu spíš už bývalý) a v poslední době i permakulturista – začátečník.  K tomu se ještě přidalo něco jako včelař – sympatizant. Manželka říká trefněji včelař – teoretik. S mým vzrůstajícím zájmem o udržitelný životní styl rostl i můj zájem o včely. Po pročtení hromad článků, shlédnutí webových materiálů, stažení knih ...

Jelikož jsme s manželkou stáli na koloběžce poprvé koncem loňského léta, byla volba letošní dovolené jednoduchá: někam, kde se dá dobře jezdit na koloběžce. A nalehko, s ubytováním uprostřed, aby se daly každý den dělat jiné výlety. Přitáhla nás Kroměříž, krásné město s mnoha zajímavostmi a hezkým okolím. To jsme věděli, protože jsme tam zaprvé sami už vícekrát byli, i když dávno, za druhé to potvrzovaly všechny dostupné zdroje a za třetí o sobě město samo tvrdí, že je rájem cyklistů. Doufali jsme, že se to potvrdí a tak jsme první den před polednem zaparkovali před rodinným domkem, který byl následně naší základnou a protože nástup byl domluven po patnácté hodině, vytáhli jsme koloběžky a rozjeli se k centru Hanáckých Athén. Jezdit po městě se dá dobře a je tam toho hodně k vidění. Nejvíc mně však zaujal výrok manželky: “Tady na tom náměstí je někde lavička Václava Havla“. A ono fakt. Pěkně v severním rožku Velkého náměstí mezi keři a květinami, navrženo Bořkem Šípkem, je vyvedeno pos...

Na jabloni, které je přes čtyřicet, vyrostl choroš. „Měl bys ho odstranit, může tomu stromu ublížit“ pravil kamarád Vláďa, když u mě byl na návštěvě. Za tři dny jsem na to šel. Mám speciální výsuvnou pilku Fiskars a dýku z trampských dob, která dnes slouží již jen jako dílenské nářadí a prováděl jsem „odstranění nádoru“. „ Co to děláš?“ zajímala se manželka, přicházející z práce. „Skoro to, co vy na ortopedii“ ukazuji ji vyčištěné místo. „A hele, tam je další – dosáhneš tam?“ ptá se žena. „Dosáhnu,“ zkouším výšku já. A taky jo. „A tam je ještě jeden“ ukazuje to stvoření prstem někam do koruny. Tam už nedosáhnu. Stavím tedy žebřík ke kmeni, žebřík dřevěný, dvacet tři roků uskladňovaný v boudě, ale letos od jara ponechaný venku. Právě proto zkouším první příčku. Křupla brzo, ani jsem moc tlačit nemusel. Asi proto, dumám, že byla hned u země a tak čepy nahnily. Ta druhá je výš, mohla by držet. Taky drží. I třetí a čtvrtá. Zkouším je řádně, bimbám se, pohupuji. Přece ...

Lojzinovu povídku Most přes řeku Olt jsem objevil náhodou v Trampském magazínu a ihned mne přenesla o 38 roků zpátky do stejného místa. Mám za to, že tyto dva zážitky patří k sobě. Takže čtěte nejdřív Lojzinovu story a pak tu mojí ... Historky z vandrů: MOST PŘES ŘEKU OLT / Lojzin pondělí 30. leden, 2017 |  1  komentář | zobrazeno  1937× Velkej vandr v sedmasedmdesátým sme plánovali hodně dopředu. Celá parta se trumfovala v nápadech a každej, komu sem se zmínil, se hned chytil a že pojede taky. V cestovatelský euforii uběhl podzim. V pohodě pak zimní měsíce. Ten čas sem trávil sháněním informací, brožůrek a kopírováním zapůjčených map. Ostatní se po tu dobu věnovali svatbám, výrobě miminek a jejich následnýmu rození, a tak se stalo, že sme se v rychlíku do Bukurešti, kterej nás měl dopravit do vytoužený Transylvánie, sešli tři. Já a dvě kamarádky, holky, co se přidaly na poslední chvíli. Stopnutý embéčko nás ...