Den zkázy Jeruzaléma Titem

Z posledního kopce, který hledí na tvůj kdysi svatý chrám,

patřím na tebe, ó Sione, vydaný Římu.

Byl to poslední západ slunce a plameny tvého pádu,

co se zalesklo odrazem, když jsem naposledy

pohlédl na tvé hradby.

Hledal jsem tvůj chrám - hledal jsem svůj domov,

a nevnímal jsem, že přichází chvíle mého otroctví.

Viděl jsem jen smrtící oheň, který se živil tvými svatými místy,

a rychle poutané ruce, které se marně snažily bránit.

Po mnoho večerů se odrážely na nejvyšším místě oblohy,

kam jsem zíral, poslední paprsky dne, zbarvené požárem.

Stál jsem na výšině a hleděl na paprsky, klesající z hor,

které rudě zářily na tvůj oltář.

Teď stojím znovu na té hoře, kde jsem stál onoho dne,

ale nevidím, že by záře požáru zmizela.

Ó, kéž by místo ní byly vidět blesky

a slyšet hromy, snášející se na hlavy dobyvatel!

Ale bohové pohanů nikdy neznesvětí oltář,

který Hospodin zavrhl.

Ať je tvůj lid jakkoli rozptýlen, jakkoli posmíván,

naše bohoslužba, ó Otče, patří jenom tobě.

G.G: Byron / překlad Sonny   2.8.2019