Květ muchovníku

Tak mi vyšla prvotina. V 64 letech ... To proto, že v mládí jednak nebylo moc příležitostí publikovat, jednak jsem literatuře nějak moc nedal a v pokročilejším věku (neboť já nejsem stár, jen jsem toho již dost zažil) jsem se trochu rozepsal až teď. Díky Hafranovi a jeho neúnavné snaze povzbuzovat všechny trampské psavce, díky Johnkimu, který poskytl houf  výborných ilustrací a taky díky Jimovi, jehož dílko Pěšky oblohou jsem s Hafranem připravoval k vydání během loňského roku - a z této činnosti jaksi vyplynulo, že se následně začala tvořit i moje brožurka. Fyzické výtisky rychle mizí a pro ty, na které se nedostalo, nebo se kterými se neznám, je níže k dispozici elektronická forma:

Obálka strana 1 a 4




Obálka strana 2 a 3


A tady je vlastní text sbírky (básně, povídka, ilustrace).
Stačí kliknout:↓
A ještě oznámení, kterým Hafran dává na Trapsavci, v rubrice Knižní novinky, vědět, že je na světe další dílko: ⇩

Trapsavecké Miniatury č.82 - Miloslav Janoušek - Sonny - KVĚT MUCHOVNÍKU

03.04.2019 15:20
Další Miniaturou, která letos vychází, je Sonnyho Květ muchovníku. Sbírka s tímto poněkud neobvyklým názvem je převážně básnická, kromě jedné výjimky – povídky, která je zařazena na samý závěr sešitu.
Básně jsou vyloženě trampské a milovníci zelené poezie se tady rozhodně přijdou na své. Sonnyho tvorba je viditelně ze stejné tvůrčí školy, jak o tvorba Jimova, jemuž vyšly Miniatury pod číslem 79 a názvem Pěšky oblohou. Ostatně oba pánové T.O. Old Zálesák si i vzájemně napsali ke svým sbírkám předmluvy, Jim do této přispěl i jednou ilustrací.
Druhou předmluvu napsala Miloslava Janoušková – Mirka, ilustrace na druhou stranu obálky namaloval Ivo Horner – Kim. Nicméně drtivou většinu ilustrací nakreslil Stanislav Galásek – Johnki, ve sbírce jich od něho najdete hned 15 a jsou tematicky umístěny u jednotlivých básní.
Přikládám ukázku:




 Více zde: https://www.trapsavec.cz/news/trapsavecke-miniatury-c-82-miloslav-janousek-sonny-kvet-muchovniku/


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

CHOROŠ

Obrázek
Na jabloni, které je přes čtyřicet, vyrostl choroš. „Měl bys ho odstranit, může tomu stromu ublížit“ pravil kamarád Vláďa, když u mě byl na návštěvě. Za tři dny jsem na to šel. Mám speciální výsuvnou pilku Fiskars a dýku z trampských dob, která dnes slouží již jen jako dílenské nářadí a prováděl jsem „odstranění nádoru“. „ Co to děláš?“ zajímala se manželka, přicházející z práce. „Skoro to, co vy na ortopedii“ ukazuji ji vyčištěné místo. „A hele, tam je další – dosáhneš tam?“ ptá se žena. „Dosáhnu,“ zkouším výšku já. A taky jo. „A tam je ještě jeden“ ukazuje to stvoření prstem někam do koruny. Tam už nedosáhnu. Stavím tedy žebřík ke kmeni, žebřík dřevěný, dvacet tři roků uskladňovaný v boudě, ale letos od jara ponechaný venku. Právě proto zkouším první příčku. Křupla brzo, ani jsem moc tlačit nemusel. Asi proto, dumám, že byla hned u země a tak čepy nahnily. Ta druhá je výš, mohla by držet. Taky drží. I třetí a čtvrtá. Zkouším je řádně, bimbám se, pohupuji. Přece
Další informace
Obrázek
  Jednou šel lukami tulák. Opálené tváře ženců, svistot kosy a omamná vůně vyrovnaných řádek sena se dotkly samé podstaty jeho bytí. Chtěl shodit ze zad ranec a zaprášené boty nechat stát, kde jsou. Bosý se rozběhnout po udusané hlíně. Pod žárem slunce rozmáchnout se a zahodit všechno, co bylo. Pak zhluboka se napít z hliněného džbánu. Zvečera zasednout k dubovému stolu. Bylo by krásné s lidmi žít. On nadechl se jen a otočil.                            Musel jít.
Další informace

Harfa

Obrázek
Harfa, jíž rozezníval král básníků Zněla harfa krále pěvců, krále lidí, milovaného nebesy. Svým lkaním oslavovala hudbu tím, jak se vlnily tóny vycházející ze srdce srdcí. Zdvojeny jejími slzami se štěpily její akordy. Zjemňovala muže tvrdých povah, dávala jim ctnosti, jež jim nebyly vlastní. Žádné ucho nebylo tak hluché, žádná duše tak studená, aby nebyly dotčeny ohněm jejího tónu. Tak se stala Davidova lyra mocnější, než jeho trůn. Vyprávěla o triumfech našeho Krále, přivávala vzduchem slávu našemu Bohu. Údolí našich potěšení přiměla zvonit, cedry se skláněly, hory přikyvovaly. Její zvuk toužil po nebi a přebývání v něm. Od těch dob, ačkoli její has již není na Zemi více slýchán, Zbožnost a její dcera Láska dosud podněcují planoucího ducha vysoko se vznášet a kroužit mezi zvuky, které jakoby se snášely z nebeských výšin ve snech, které světlo úsvitu nemůže odstranit. G.G: Byron / překlad Sonny 2
Další informace