Takhle to vidím

Motoráček kodrcal údolím Bystřice směrem na Dětřichovu a Zany u okna přemítal o Tarahumarech, kteří běhají nejlíp a naboso, protože vždycky museli zdrhat před někým, kdo je chtěl vytlačit z jejich rajónu. Přemýšlel o nich proto, že sám od mládí taky běhal, i když ne vždycky a bosé běhání ho v posledních dnech zcela uchvátilo. Venku bylo šedivo, nerudno a z okolí sálala neutěšenost pohraničí, kterou půlka února jenom zvětšovala.  Na Hrubé Vodě přistoupil tramp. Když spatřil ve vagónu dalšího trampského podruha, uvítal změnu v šedivém dni stejně tak, jako Zany a přisedl si k němu. Než sedl, položil na vedlejší sedadlo usku, přehodil přes ni plstěnou bundu a na podlahu položil plastový kyblík. Žuchlo to tak, že Zany odhadl, že uvnitř jsou nejmíň čtyři kila. Něčeho. Ale čeho? Kyblík byl šedivý, bez nápisu, poněkud omšelý, ale festovní a víčko sedělo pevně. „Ahoj, já jsem Tmelda, “ podal Zanymu ruku nově příchozí. „Zany z Old Backwoodmanu“ odpověděl Zany jak náleží. „Znáš to ...

Jeden můj známý narecitoval pro blog Jimova tvorba báseň "Komu patří vesmír" a já měl to štěstí, že se při tom svezlo i nahrání mojí "Nebývalé party". Jsem tomu rád, protože obě recitace podle mne určitě stojí za poslech. Ještě raději jsem proto, že to vypadá, že při jednom nahrávání nezůstane. Takže "Nebývalou partu" můžete poslechnout tady ↓ https://drive.google.com/file/d/1csFx0-TqNBoj7sI3FCbQYUZNgRieZPK-/view?usp=sharing a "Komu patří vesmír" zase na Jimově blogu, kam básnička autorsky patří ↓ https://trisuslici.blogspot.com/

Kolem je ticho a zebe kraj má čas usínání mlha už tvaruje přikrývku strání Na cestu lesem svítí mi nejvíce zlacená lucerna dobráka měsíce

Tak mi vyšla prvotina. V 64 letech ... To proto, že v mládí jednak nebylo moc příležitostí publikovat, jednak jsem literatuře nějak moc nedal a v pokročilejším věku (neboť já nejsem stár, jen jsem toho již dost zažil) jsem se trochu rozepsal až teď. Díky Hafranovi a jeho neúnavné snaze povzbuzovat všechny trampské psavce, díky Johnkimu, který poskytl houf  výborných ilustrací a taky díky Jimovi, jehož dílko Pěšky oblohou jsem s Hafranem připravoval k vydání během loňského roku - a z této činnosti jaksi vyplynulo, že se následně začala tvořit i moje brožurka. Fyzické výtisky rychle mizí a pro ty, na které se nedostalo, nebo se kterými se neznám, je níže k dispozici elektronická forma: Obálka strana 1 a 4 Obálka strana 2 a 3 A tady je vlastní text sbírky (básně, povídka, ilustrace). Stačí kliknout: ↓ https://drive.google.com/file/d/1D3dV5RVyTcieo8uQDY50C6WbIzQSoZmk/view?usp=sharing A ještě oznámení, kterým Hafran dává na Trapsavci, v rubrice Knižní nov...

Už tři dny kvetou broskvoně básník je v zahradě znovu po kapsách notýsek nosí ale nedostal se k jedinému slovu. Musí se dívat: modré nebe květy a květy bílé mraky včely a včely dívá se znovu             znovu             znovu Manželka přichází z práce i ona patří do krajiny zdejší báseň je sice pryč ale ona je ze všeho nejkrásnější. Nedá se nic dělat na krajinu s kvetoucími stromy nic jiného než druhé místo nezbude. Ne, nedá se nic dělat - ke včelám ona nepude. 8.4.2019

V dubnu už to tak chodívá: dřevo se listím odívá jak dávný básník pravívá. Je oděv z zeleného rouna krásnější roucha krále Šalomouna. (A to byl Šalomoun  král skvělý,  ctěný, aspoň dokud  ho nezkazily  cizí ženy.) Stromům se oděv měnívá den ze dne a líp než z krejčovského salonu vždy sedne. Jaká to jarní přehlídka! Jaká to zdravá móda! Vždy předchozího modelu pro nový není škoda. Kdyby tak lesní víla rozpřáhla paže, roztáhla prsty  jak ty stromy  a tu trpělivost měla, že na pár dní by své rejdy zastavila, přišla by brzy na to, že nebylo to nadarmo. Famózní róba ze zeleně by ji zahalila a měla by ji zadarmo. Skoro každá však lesní víla spíš neposedná je děva. Stát jako dřevo v lese  se jí nechce a že není zahalená příliš, to jí neva. Tak rok co rok vždy na jaře v té návrhářské soutěži snad věčné nejlepší mají modely stromy a keře - jsou neskutečné a v porovnání s vílami ty trampům nejsou nebezpečné. 3.4.2019 ...

Když přijde jaro jsem rád.  Jsem dvojrád. A vůbec nevadí že takové slovo ani nebývá. Já to jsem. A to maximálně. Dvojrád. Minimálně. Že by mně toto mělo někdy přestat fascinovat? ... Bůh uchovej! Když spatřím jarní květy stromů proti modrému nebi jsem hotovej jsem úplně hotovej (napsáno na apríla 2019, ale míněno vážně)