Dvě skály

Skála v horách,
skály z žuly, vítr,
mraky kolem pluly,
odtud jsem vždy viděl do daleka, 
zde dalo se zjistit, co jednoho čeká.

 Skála věků nehmotná
i když vidět nebyla 
byla vždycky po ruce,
vždycky dobře chránila.

 Jistá je jedna věc z mála:
nehmotná věků skála
nad nejvyšší žulovou 
vždycky pevně stála.

 Možná plandám na dvě strany,
jsem "duševně rozervaný", 
jistotu však jednu mám:
vždycky, když se propadám
ihned mířím ke skalám.

 Ať takový či makový,
já chci stát na skále,
obě dvě jsou skutečný,
obě dvě jsou v reále.

 Nechci umřít na gauči,
v teplý dece balenej,
to ať radši najdou mně,
jak pod skálou jsem svalenej.

 Nechci plandat v blátě dole,
raděj chci stát na skále,
zdvihnout hlavu, protřít oči
i kdybych měl namále.
květen 2019



Petr Pernický - Pet, T.O. OLd Zálesák, Havířov
okolo 1984

Jaroslav Kudláček - Jim, T.O. Old Zálesák, Havířov,
okolo 1984






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

CHOROŠ

Obrázek
Na jabloni, které je přes čtyřicet, vyrostl choroš. „Měl bys ho odstranit, může tomu stromu ublížit“ pravil kamarád Vláďa, když u mě byl na návštěvě. Za tři dny jsem na to šel. Mám speciální výsuvnou pilku Fiskars a dýku z trampských dob, která dnes slouží již jen jako dílenské nářadí a prováděl jsem „odstranění nádoru“. „ Co to děláš?“ zajímala se manželka, přicházející z práce. „Skoro to, co vy na ortopedii“ ukazuji ji vyčištěné místo. „A hele, tam je další – dosáhneš tam?“ ptá se žena. „Dosáhnu,“ zkouším výšku já. A taky jo. „A tam je ještě jeden“ ukazuje to stvoření prstem někam do koruny. Tam už nedosáhnu. Stavím tedy žebřík ke kmeni, žebřík dřevěný, dvacet tři roků uskladňovaný v boudě, ale letos od jara ponechaný venku. Právě proto zkouším první příčku. Křupla brzo, ani jsem moc tlačit nemusel. Asi proto, dumám, že byla hned u země a tak čepy nahnily. Ta druhá je výš, mohla by držet. Taky drží. I třetí a čtvrtá. Zkouším je řádně, bimbám se, pohupuji. Přece ...
Další informace

Harfa

Obrázek
Harfa, jíž rozezníval král básníků Zněla harfa krále pěvců, krále lidí, milovaného nebesy. Svým lkaním oslavovala hudbu tím, jak se vlnily tóny vycházející ze srdce srdcí. Zdvojeny jejími slzami se štěpily její akordy. Zjemňovala muže tvrdých povah, dávala jim ctnosti, jež jim nebyly vlastní. Žádné ucho nebylo tak hluché, žádná duše tak studená, aby nebyly dotčeny ohněm jejího tónu. Tak se stala Davidova lyra mocnější, než jeho trůn. Vyprávěla o triumfech našeho Krále, přivávala vzduchem slávu našemu Bohu. Údolí našich potěšení přiměla zvonit, cedry se skláněly, hory přikyvovaly. Její zvuk toužil po nebi a přebývání v něm. Od těch dob, ačkoli její has již není na Zemi více slýchán, Zbožnost a její dcera Láska dosud podněcují planoucího ducha vysoko se vznášet a kroužit mezi zvuky, které jakoby se snášely z nebeských výšin ve snech, které světlo úsvitu nemůže odstranit. G.G: Byron / překlad Sonny 2...
Další informace

DD VÝTVARKA

Obrázek
Do domova důchodců chodím za rodiči druhým rokem. Jelikož jsou oba ležící, je jedinou možností, jak je dostat mimo jejich pokoj, invalidní vozík. Ven jezdíme často a výlety do krásného přilehlého parku jsou velmi oblíbené. Od jara do podzimu je co obdivovat a čerstvý vzduch, příroda a pohyb, i když jen pasivní, očividně prospívají. Ovšem v zimně se ven nedá. Tři vzájemně propojené budo vy DS Luna Havířov však se svými čtyřmi podlažím naštěstí poskytují tolik možností, kam si vyjet, že se nenudíme. A díky pomalým, tichým vyjížďkám od sklepa po střešní terasy poznávám domov seniorů tak, jak by tomu asi jinak nebylo. Nejen jeho provoz, personál, budovy, okolí, ale i detaily. Některé na mne zapůsobily tak, že je dávám k lepšímu. Je zde totiž mimo jiné v provozu výtvarná dílna. Zdálo by se možná, že dílka lidí, kterým se třeba chvěje ruka, špatně vidí nebo se již nedokáží delší dobu soustředit, nebudou stát za mnoho. Na druhé straně ovšem mají někteří lidé teprve v důchodě čas na t...
Další informace