Dvě skály

Skála v horách,
skály z žuly, vítr,
mraky kolem pluly,
odtud jsem vždy viděl do daleka, 
zde dalo se zjistit, co jednoho čeká.

 Skála věků nehmotná
i když vidět nebyla 
byla vždycky po ruce,
vždycky dobře chránila.

 Jistá je jedna věc z mála:
nehmotná věků skála
nad nejvyšší žulovou 
vždycky pevně stála.

 Možná plandám na dvě strany,
jsem "duševně rozervaný", 
jistotu však jednu mám:
vždycky, když se propadám
ihned mířím ke skalám.

 Ať takový či makový,
já chci stát na skále,
obě dvě jsou skutečný,
obě dvě jsou v reále.

 Nechci umřít na gauči,
v teplý dece balenej,
to ať radši najdou mně,
jak pod skálou jsem svalenej.

 Nechci plandat v blátě dole,
raděj chci stát na skále,
zdvihnout hlavu, protřít oči
i kdybych měl namále.
květen 2019



Petr Pernický - Pet, T.O. OLd Zálesák, Havířov
okolo 1984

Jaroslav Kudláček - Jim, T.O. Old Zálesák, Havířov,
okolo 1984






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obrázek
Elegie k jedenadvacátému srpnu   Sluce hřeje krásně svítí letní oblaka vytvářejí fantastické tvary šlo by: jet na přehradu            sednout si na zahradu            nebo si jen tak lehnout            a ani se nehnout daly by se prsty probírat struny od kytary nebo tvořit dobrá lyrika možná bych i kreslil ale štětec či pastel mi nic neříká zkrátka je taková umělecká chvíle vydrží zdá se do večera rozprostírá se kolem na čtvereční míle   Svět okolo je krásný zeleno modrý obraz    rukou léta vyvedený na plátně stříbrném přesto mně všechno táhne právě dneska do města na obzoru, do paneláku za Jimem.   Tam v malém bytě zpustlém mírně našel bych chlapa zřízeného komunistickým režimem.   Jasně, dal mu co proto chlast, kofein, tabakismus, rozvod, nemoci a vyčuraní kamarádi, možná i lenost a kus vlastní neschopnosti, ale to všechno až v druhém, třetím a dalším sledu. Vypsat to správně, jak to bylo, sotva svedu. Nechce se mi k t
Další informace
Obrázek
  Jednou šel lukami tulák. Opálené tváře ženců, svistot kosy a omamná vůně vyrovnaných řádek sena se dotkly samé podstaty jeho bytí. Chtěl shodit ze zad ranec a zaprášené boty nechat stát, kde jsou. Bosý se rozběhnout po udusané hlíně. Pod žárem slunce rozmáchnout se a zahodit všechno, co bylo. Pak zhluboka se napít z hliněného džbánu. Zvečera zasednout k dubovému stolu. Bylo by krásné s lidmi žít. On nadechl se jen a otočil.                            Musel jít.
Další informace

CHOROŠ

Obrázek
Na jabloni, které je přes čtyřicet, vyrostl choroš. „Měl bys ho odstranit, může tomu stromu ublížit“ pravil kamarád Vláďa, když u mě byl na návštěvě. Za tři dny jsem na to šel. Mám speciální výsuvnou pilku Fiskars a dýku z trampských dob, která dnes slouží již jen jako dílenské nářadí a prováděl jsem „odstranění nádoru“. „ Co to děláš?“ zajímala se manželka, přicházející z práce. „Skoro to, co vy na ortopedii“ ukazuji ji vyčištěné místo. „A hele, tam je další – dosáhneš tam?“ ptá se žena. „Dosáhnu,“ zkouším výšku já. A taky jo. „A tam je ještě jeden“ ukazuje to stvoření prstem někam do koruny. Tam už nedosáhnu. Stavím tedy žebřík ke kmeni, žebřík dřevěný, dvacet tři roků uskladňovaný v boudě, ale letos od jara ponechaný venku. Právě proto zkouším první příčku. Křupla brzo, ani jsem moc tlačit nemusel. Asi proto, dumám, že byla hned u země a tak čepy nahnily. Ta druhá je výš, mohla by držet. Taky drží. I třetí a čtvrtá. Zkouším je řádně, bimbám se, pohupuji. Přece
Další informace