Takhle to vidím

On si vlastně z počátku chtěl nechat říkat Conrad. Vzorem mu byl Joseph Conrad, vlastním jménem Józef Teodor Konrad ‪Nałęcz‬ Korzeniowski, britský spisovatel polského původu. Ten byl od dvanácti let, kdy osiřel, vychováván u příbuzných v Krakově. V sedmnácti letech uprchl do Marseille. Poté se po dvacet let plavil po všech světových oceánech a do všech světadílů, nejprve ve francouzských, později v anglických službách. Zpočátku jako námořník, pak i kapitán. Vzor to byl impozantní a jméno Conrad krásně znělo.  Ale znáte to. Okolí z trempíře Conrada udělalo českého Konráda a odmítlo se o věci dále bavit. Tento Konrád při chůzi podél potoka přemýšlel nad tím, zda existuje něco jako stupnice odpudivosti brkání. A protože mu vycházelo že ne, špekuloval, že by nějakou mohl sestavit. Podobně dekadentním myšlenkám se totiž Konrád mohl věnovat jenom v ústraní, neboť mezi lidmi mu v tom jinak dobré vychování bránilo. Například na břehu nad hladinou Baťova kanálu se Konrád cítil natolik svo...

Nemají krásné tváře v kterých se krása duše odrazí a tak se seskupují  ve fotografická klišé a vytvářejí rádoby sexuální obrazy. Samá ruka, samá noha, zadky a tváření se unyle líp by jim sedla místo prádla dlouhá a tlustá košile. Ne že bych byl nějaký vědomostní docent ale tohleto jich dělá aspoň devadesát procent. Pak stačí, když se najde jedna pobeskydská  normální  dívčina šikovná a s přehledem  celé to jejich hejno odrovná. 28.5.2019

Motoráček kodrcal údolím Bystřice směrem na Dětřichovu a Zany u okna přemítal o Tarahumarech, kteří běhají nejlíp a naboso, protože vždycky museli zdrhat před někým, kdo je chtěl vytlačit z jejich rajónu. Přemýšlel o nich proto, že sám od mládí taky běhal, i když ne vždycky a bosé běhání ho v posledních dnech zcela uchvátilo. Venku bylo šedivo, nerudno a z okolí sálala neutěšenost pohraničí, kterou půlka února jenom zvětšovala.  Na Hrubé Vodě přistoupil tramp. Když spatřil ve vagónu dalšího trampského podruha, uvítal změnu v šedivém dni stejně tak, jako Zany a přisedl si k němu. Než sedl, položil na vedlejší sedadlo usku, přehodil přes ni plstěnou bundu a na podlahu položil plastový kyblík. Žuchlo to tak, že Zany odhadl, že uvnitř jsou nejmíň čtyři kila. Něčeho. Ale čeho? Kyblík byl šedivý, bez nápisu, poněkud omšelý, ale festovní a víčko sedělo pevně. „Ahoj, já jsem Tmelda, “ podal Zanymu ruku nově příchozí. „Zany z Old Backwoodmanu“ odpověděl Zany jak náleží. „Znáš to ...

Jeden můj známý narecitoval pro blog Jimova tvorba báseň "Komu patří vesmír" a já měl to štěstí, že se při tom svezlo i nahrání mojí "Nebývalé party". Jsem tomu rád, protože obě recitace podle mne určitě stojí za poslech. Ještě raději jsem proto, že to vypadá, že při jednom nahrávání nezůstane. Takže "Nebývalou partu" můžete poslechnout tady ↓ https://drive.google.com/file/d/1csFx0-TqNBoj7sI3FCbQYUZNgRieZPK-/view?usp=sharing a "Komu patří vesmír" zase na Jimově blogu, kam básnička autorsky patří ↓ https://trisuslici.blogspot.com/

Kolem je ticho a zebe kraj má čas usínání mlha už tvaruje přikrývku strání Na cestu lesem svítí mi nejvíce zlacená lucerna dobráka měsíce

Tak mi vyšla prvotina. V 64 letech ... To proto, že v mládí jednak nebylo moc příležitostí publikovat, jednak jsem literatuře nějak moc nedal a v pokročilejším věku (neboť já nejsem stár, jen jsem toho již dost zažil) jsem se trochu rozepsal až teď. Díky Hafranovi a jeho neúnavné snaze povzbuzovat všechny trampské psavce, díky Johnkimu, který poskytl houf  výborných ilustrací a taky díky Jimovi, jehož dílko Pěšky oblohou jsem s Hafranem připravoval k vydání během loňského roku - a z této činnosti jaksi vyplynulo, že se následně začala tvořit i moje brožurka. Fyzické výtisky rychle mizí a pro ty, na které se nedostalo, nebo se kterými se neznám, je níže k dispozici elektronická forma: Obálka strana 1 a 4 Obálka strana 2 a 3 A tady je vlastní text sbírky (básně, povídka, ilustrace). Stačí kliknout: ↓ https://drive.google.com/file/d/1D3dV5RVyTcieo8uQDY50C6WbIzQSoZmk/view?usp=sharing A ještě oznámení, kterým Hafran dává na Trapsavci, v rubrice Knižní nov...

Už tři dny kvetou broskvoně básník je v zahradě znovu po kapsách notýsek nosí ale nedostal se k jedinému slovu. Musí se dívat: modré nebe květy a květy bílé mraky včely a včely dívá se znovu             znovu             znovu Manželka přichází z práce i ona patří do krajiny zdejší báseň je sice pryč ale ona je ze všeho nejkrásnější. Nedá se nic dělat na krajinu s kvetoucími stromy nic jiného než druhé místo nezbude. Ne, nedá se nic dělat - ke včelám ona nepude. 8.4.2019