Jsou jak příměs v obilí, jsou podobni námelu, tohle nejsou trampové, to jsou starci na chmelu. Před krčmou opájí se oblíbenou vizí: Prý "vstoupíš vrátky tam mezi ty povahy ryzí..." Vždyť je ti - je to tak - jiná než pivní ryzost cizí. "Povznesen na těle, povznesen na duchu..." Proč ležíš v příkopě s nohama ve vzduchu? Co to tam blábolíš? Zvukové tví jsou divní, neplň dál nitro své pěnou pivní. Buď jednou chlap - do ksichtu pivní flašce plivni. Jediné, jak se zdá, co je tvá pýcha, je křivka oblasti pivního břicha. Nic na tom nemění, že v žebrech píchá, že když jdeš do schodů, blbě se dýchá... Po cestě nazpátek máš dvanáct zastávek motáš se u stromů jdou z tebe piva stromy se odklání i měsíc zalezlá tvář mrakem zaclání nerad se dívá. Tak je to hochu, tak na světě to chodí. Jenom se zlinýruj - na moře vyplouváš v děravé lodi. Ve khaki chmelař v hospodě: "Tohle je, kámošu, fakt dobrý čtivo" pravil a postavil na básně pivo.
