Polski kver
Dobrý tramp Mucha musel hluboko za komančů na dvouletou povinnou vojenskou službu. Osud ho zavál do ostravských kasáren Na Hranečníku, odkud se kromě nespočtu dalších zážitků odnesl alespoň jeden, který potom mohl dávat k lepšímu při veselém vyprávění na potlaších, slezinách a u různých ohňů. Jedno z prvních školení jim totiž dával stařičký polský oficír. Sundal čapku kšiltovku, položil ji na stůl a spustil: „ I teraz, bažanti, dobreho bacha davajtě, bo ja vas budě učiť o tym polskim kveru, i to je ta nejlepčejši zbruj v calym Universu. Každy taky kver polski sostojuva šie ze čtyrech glovnych časti: sum to lufa, ufa i zadne dřevko. I ta lufa, to jest taka ďura, v ktorej ganc nic nima, i ona pozdlž želazem jest oblata. (Při této větě točil podélně ukazováčkem podél hlavně prastaré ručnice kolem dokola, aby bylo vidět, jak je to železo opravdu oblité ze všech stran.) Na pěršim konci lufy tej jest mucha. I to nima taka mucha, co na sťaně šedi i spi. To jest mucha špecijal...