Žádné očekávání

Láska je jako voda
jež o kámen se tříští
láska je jako hudba
zní a zmlkne
ve vteřině příští

 Vodu, co spadla na kámen,
odnese proud do zapomnění
hudba, byť hraje překrásně
dozní a pak už není.

 Tvé srdce je jak démant
dalas své perly nehodnému
vidím, že mě opouštíš
nikdy se nesmím vrátit k němu.

 Má mysl jenom jedno cítí:
i kdybych sebevíce chtěl
nedá se nijak čekat,
že tudy bych zas šel.

 Tak dej mě do letadla,
posaď mě do vlaku,
nedá se nijak čekat,
že bych šel někdy znova
dobou či krajem
tohoto zázraku.

 Kdysi jsem byl bohatý
a teď jsem tak chudý
vidím, že mně opouštíš
vzalas můj klid
když jsi prošla tudy



Ať byl život Briana Jonese z Rolling Stones jakýkoli, muzikant  to byl výborný, alespoň do doby, dokud si to sám nepokazil... 
     Ale No expectations se fakt podařilo. Zde je pokus o překlad. Překlad významový, ne dělaný tak, aby se to dalo zpívat. To už bych nedal. I s touto volnou verzí jsem měl co dělat.





Brian Jones 1965











       Miloslav Janoušek
                            2019



No Expectations

Take me to the station

And put me on a train
I've got no expectations
To pass through here again

Once I was a rich man and

Now I am so poor
But never in my sweet short life
Have I felt like this before

You heart is like a diamond

You throw your pearls at swine
And as I watch you leaving me
You pack my peace of mind

Our love was like the water

That splashes on a stone
Our love is like our music
It's here, and then it's gone

Zde je odkaz na nejpodařenější verzi:
https://www.youtube.com/watch?v=URyqGD99Owg





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Harfa

Obrázek
Harfa, jíž rozezníval král básníků Zněla harfa krále pěvců, krále lidí, milovaného nebesy. Svým lkaním oslavovala hudbu tím, jak se vlnily tóny vycházející ze srdce srdcí. Zdvojeny jejími slzami se štěpily její akordy. Zjemňovala muže tvrdých povah, dávala jim ctnosti, jež jim nebyly vlastní. Žádné ucho nebylo tak hluché, žádná duše tak studená, aby nebyly dotčeny ohněm jejího tónu. Tak se stala Davidova lyra mocnější, než jeho trůn. Vyprávěla o triumfech našeho Krále, přivávala vzduchem slávu našemu Bohu. Údolí našich potěšení přiměla zvonit, cedry se skláněly, hory přikyvovaly. Její zvuk toužil po nebi a přebývání v něm. Od těch dob, ačkoli její has již není na Zemi více slýchán, Zbožnost a její dcera Láska dosud podněcují planoucího ducha vysoko se vznášet a kroužit mezi zvuky, které jakoby se snášely z nebeských výšin ve snech, které světlo úsvitu nemůže odstranit. G.G: Byron / překlad Sonny 2
Další informace

CHOROŠ

Obrázek
Na jabloni, které je přes čtyřicet, vyrostl choroš. „Měl bys ho odstranit, může tomu stromu ublížit“ pravil kamarád Vláďa, když u mě byl na návštěvě. Za tři dny jsem na to šel. Mám speciální výsuvnou pilku Fiskars a dýku z trampských dob, která dnes slouží již jen jako dílenské nářadí a prováděl jsem „odstranění nádoru“. „ Co to děláš?“ zajímala se manželka, přicházející z práce. „Skoro to, co vy na ortopedii“ ukazuji ji vyčištěné místo. „A hele, tam je další – dosáhneš tam?“ ptá se žena. „Dosáhnu,“ zkouším výšku já. A taky jo. „A tam je ještě jeden“ ukazuje to stvoření prstem někam do koruny. Tam už nedosáhnu. Stavím tedy žebřík ke kmeni, žebřík dřevěný, dvacet tři roků uskladňovaný v boudě, ale letos od jara ponechaný venku. Právě proto zkouším první příčku. Křupla brzo, ani jsem moc tlačit nemusel. Asi proto, dumám, že byla hned u země a tak čepy nahnily. Ta druhá je výš, mohla by držet. Taky drží. I třetí a čtvrtá. Zkouším je řádně, bimbám se, pohupuji. Přece
Další informace
Obrázek
  Jednou šel lukami tulák. Opálené tváře ženců, svistot kosy a omamná vůně vyrovnaných řádek sena se dotkly samé podstaty jeho bytí. Chtěl shodit ze zad ranec a zaprášené boty nechat stát, kde jsou. Bosý se rozběhnout po udusané hlíně. Pod žárem slunce rozmáchnout se a zahodit všechno, co bylo. Pak zhluboka se napít z hliněného džbánu. Zvečera zasednout k dubovému stolu. Bylo by krásné s lidmi žít. On nadechl se jen a otočil.                            Musel jít.
Další informace