Takhle to vidím

Diamond Joe Bob Dylan ↓                                                                        Miloslav Janoušek ↓ Now there's a man you'll hear about                                  Víš, ať kamkoli půjdeš Most anywhere you go                                                       zaslechneš story zlou And his holdings are in Texas                                            že sídlí kde je Texas And his name is Diamond Joe                                           chlap jménem Diamond Joe And he carries all his money                                              Všechny svý prachy nosí In a diamond-studded jaw                                                  v portmonce na prsou He never took much trouble                                               a se zákony nemá With the process of the law                                                moc trablů Diamond Joe. I hired out to Diamond Joe, boys                                       (Já) dal jsem se jím najmout (b

Balada o pozadí vzniku sbírky básní trampských (neorganizovaný prozaicko - poetický útvar až příliš volného formátu) Mládenec trampoval a přitom básnil a maloval. Uběhly roky. Pak se stal manželem - to ještě občas vandroval, i když omezeně a pak otcem - a to s vandrováním fakticky skončil. Uběhly další roky. Manželem přestal být, otcem zůstal zase uběhly roky, stal se děděm. Taky důchodcem, ba i pacientem. Ale celou tu dobu byl trampem tam někde uvnitř v duši a pořád psal poezii a kreslil ovšem jen do šuplíku, do krabic. Krabice plnily police a bylo jich víc a víc. (To je neumělý pokus o rým...) Spolutramp: „Vydejme to knižně, v brožurce samizdatem“ ale to se hodně spletl s datem (další trapný pokus o rým) než byla sbírka hotová nastala doby počítačová (to už je úplně mimo mísu …) Načež spolutramp – už taky senior, založil blog. Ten bylo třeba plnit a když mu došly vlastní nápady šel za mládencem

DRUHÁ STOVKA NA KOLOBCE Uplynul rok i narozeniny 64 a začal jsem špekulovat, jestli bych to zase dal. Nějak jsem se ale nemohl odhodlat. Ládín rekonstruoval chatu v Beskydech a vdával dceru, musel bych sám a stejně jaksi pořád nebylo hezky. Tu pršelo, onde chtěla manželka to či ono a když nebyly žádné vnější okolnosti, tak se mi pro změnu nechtělo. Až jsem se v pondělí 11.6.2018 vzbudil ve 4.00 s tím, že jestli tu stovku chci jet, tak hned. Než se manželka vypravila do práce, byl jsem přichystán a jako loni jsem s ní a s koloběžkou šel na zastávku. Tím podobnosti s loňskou stovkou končí. Pasažéři z dvacet osmičky už jsou na moji kolobku zvyklí a mně taky bylo vcelku fuk, jestli se dívají, nebo ne. Tentokrát jsem měl namířeno na druhou stranu. S Ládínem jsme párkrát předtím sjeli cyklostezku č. 59 z Ostravice až k nám domů – bylo to 51 km. Tam jsme se nechali vyvézt vlakem a zpátky to téměř celou cestu jelo z kopečka skoro samo. Balada! Ale tentokrát žádné mastňače

A k tady je ta delší dobu slibovaná historie Jimova psaní a kreslení. Myslím, že nejlépe ji vystihne Jimův dopis Hafranovi, jedné z hlavních postav této již 44 let trvající trampské soutěže: Ahoj, kamaráde Hafrane, dík za pěknou zásilku, moc děkuji a mám z toho Tvého balíčku a ocenění poroty velkou radost, samozřejmě. Víš, tu mou poezii nikdo vlastně nikdy nespatřil - neviděl a ani nečetl, jo, pár mých prvotin kamarádi vydali samizdatem okolo roku 1974 - to byl almanach Cestou z vandru, mohlo to být tak cca 100 kusů - tedy výtisků - verše a obrázky zde měli také Sonny a nejvíce práce vedle Sonnyho odvedl asi náš šerif Pet. Kamarád Sonny ze Šenova u Havířova, který i to nečitelné dovede zpracovat, tím, že se rozhodl k přepisování rukopisů, škrabopisů, je takto jaksi i se mnou prvním čtenářem,  jeho zásluhou něco z toho vychází na světlo až nyní - tedy od přelomu roku 2017 - 2018. Zprvu jsem do tohoto podniku nechtěl vůbec jít, v první moment Sonnyho nabídky

Stalo se, co jsme nečekali a přesto jsme v duchu doufali, že by se to mohlo stát. A že by bylo krásné, kdyby se to stalo. A nastojte: Jim získal 3.místo v TRAPSAVCI 2018 za poesii a 2. místo v TRASE 2018 za grafiku. Fotografie autora, hrdě pózujícího se sborníkem vítězných prací a cenami při takovéto  příležitosti snad ani nemůže nevzniknout Za tímto konstatováním stojí hodně radosti, kterou to způsobilo, kus práce při přípravě  a nová chuť do další činnosti. Trapsavec je prestižní literární celorepubliková soutěž, probíhající již 44 let. Zařadit se mezi autory zvučných jmen, kteří v ní zabodovali, je  podle mého skrovného mínění snem snad každého trampského psavce. A že Jim uspěl i v Trase  (mladší sestra Trapsavce, zaměřená na výtvarně postižené trempíře) , mi ukazuje, že ilustrovat jeho básně jeho kresbami  nebyl špatný nápad. typické Jimovy krajinky - perokresby, nebo jak on říká průpiskokresby Dalším a naprosto nečekaným překvapením  byla nabídka vydat Jimovi

Manželka to má teď při tom letním počasí při příchodu z práce zařízeno takto: projde brankou, nazobe se jahod z truhlíků na nízkém plotku a sedne do křesla na zahradě.  Dnes dle svého zvyku zasedla a poreferovala jak bylo v práci, ovšem jen zpola. Najednou se zarazila, koukla skrze plot a povídá: "Kotě! Ty mi ani neřekneš, že tu sedí ko... to je srnče - ."  Fakt, na dosah ruky, kdyby šlo ruku prostrčit klasickým rámkovaným pletivem, leželo srnče. Ani nedutalo. Ani nepíplo. Jen občas se celkem spokojeně rozhlídlo kolem, zahýbalo ušima a nadále dělalo, že tam není. Jen ta očička se mu uculovala.  Dobře jsem se oženil. Velice opatrně vytahuje manželka mobil a tady to je: NESAHAT. Samozřejmě nesahat, ale co dál? Vždyť to boží stvoření si ustlalo ani ne dvacet metrů od hlavní silnice. Auta jezdí z práce, cyklisti na přehradu, pěšáci se táhnou do hospody, u novostavby naproti hrabe bagr a je jen otázkou času, kdy se objeví pejskaři. Vycházím před