Trifolium pratense

Frčel jsem na kolobce
směrem na Žermanice,

na vrchu Kohout

podivil jsem se převelice.

Kde roky byla jenom

řepka či kukuřice

červený jetel kvete.

To už dnes jen tak nenajdete.

Z druhé strany je krásné obilí.

Odtrhnout oči jsme nemoh´

ani na chvíli.

Ty květy jetele tvoří 

celé moře rudé.

A to kvést teprve začínají.

Za pár dní  té barvy nevídané

zde celý oceán snad bude.

Uprostřed pole s motykou

hýbá se chasník osamělý.

A všude kolem stovky námořníčků

- motýli, brouci, ale nejvíc včely.

Dnes probíhají zde žně nektaru.

Do košíků, pěkně ručně,

bez mechanizace, postaru.

Tolik včel jsem snad viděl naposledy

v kroměřížské Podzámecké zahradě.

Je jich teď tady na jeteli

jak vlnek na té Žermanické přehradě.

Všichni ti drobní plavčíkové,

celé ty houfy hmyzích námořníků,

vzdávají díky tomu kapitánovi

tam vprostřed pole

za to, že mohlo dojít

k tomuhle okamžiku.

V prohřátém vzduchu 

slunečního dne 

začínajícího léta

pilně se svému dílu věnují,

jak tomu bylo na počátku světa.

Každý ten malý okřídlenec

bzučivě zpívá a snaží se
nasbírat co nejvíce.

Na kraji pole sedím a doplňuji:

nejsou jich stovky,

jsou jich tisíce.

Lidi, tohle je vážně

dobré dílo.

Někdo už na to přišel.

Někomu zkrátka zapálilo.

Ten chlapík vprostřed pole

ten není jenom kapitánem.

V mých očích je to kus chlapa,

který na své půdě je pánem.

Seděl jsem u toho pole přes hodinu.

Tak se mi to tam zalíbilo.

Když vyjel jsem zas do těch Žermanic,

přál jsem mu v duchu,

aby se celé dílo vydařilo.

Ten chlapík, který začal 

hospodařit tak, jak se má

na tom svém vlastním poli,

udělal pro nás všechny víc,

než Hradní Pán, 
který ukazuje politiku:

"Támhle si stoupni!" 
svou holí.

31.5.2019